ČPŽP 62

4/2021 vědecká TÉMAta kony oktrojovat a ničit, nesmí je nahrazovat, ale být s nimi v harmonickém vztahu a vhodně je doplňovat. Musí zajistit všechny tři pilíře trvalé udržitelnosti, tedy musí nejen umožno vat ekonomický rozvoj (nutně však ne trvalý růst), sociální stabilitu a soudržnost i enviromentální ochranu a únosnost. Nesmí to jen formálně deklarovat, ale reál ně naplňovat v každodenní praxi. Tomu musí odpovídat i nadresortní postavení orgánů územních a stavebních, a to zejména na úrovni centrálního průřezového úřadu. České stavební právo by se mělo inspirovat tam, kde to funguje, a to zejména u sousedních německy mluvících zemí. Není třeba vymýšlet již vymyšlené. Nová právní úprava by se měla opravdu dlouho připravovat, projednávat a přijímat, ale poté by se už neměla mnoho let měnit. Mimo právo pak je třeba zajistit dostatek kvalitních správních úředníků, ať již stavebně, urbanisticky a právně vzdělaných s dostatečnou praxí a erudicí, ale i morálně pevných. Představa, že zavedeme novou moderní a elektronizovanou proceduru se „starými silami“ je opravdu lichá. Noví pracovníci se musí velice dobře zaplatit, což se nakonec státu a společnosti velmi vyplatí. Větší diferenciace v působnosti a pravomocích by pak měla být mezi různými stupni a kategoriemi stavebních úřadů, a to tak, aby základní a obecné úřady roz hodovali to mnohé a běžné, zatímco zvláštní a vyšší úřady jen to komplikované, velké a podstatné. Rozhodovací procesy ve státní správě se musí nejen právem a judikaturou, ale i metodologickými školeními výrazněji sjednotit. Dosud totiž platí jakási laická poučka, že „ v ČR je stavební právo to, co si myslí a jak věci vy kládá úředník nebo úředníci, kteří mají razítko“.

Klíčová slova : právo životního prostředí, stavební zákon, stavební právo, územní plánování, ochrana životního prostředí

14

ČESKÉ PRÁVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ