ČPŽP 62

4/2021 z judikatury ústavního soudU ČR nášet přes hranice územního samosprávného společenství obyvatel. Samotným zákonným vymezením samosprávy ovšem nesmí být dotčena samotná podstata územní samosprávy (nález sp. zn. Pl. ÚS 34/02). V souvislosti s úpravou územní samosprávy je třeba rozlišovat její vlastní vy mezení, k němuž dochází prostřednictvím zákona podle čl. 104 odst. 1 Ústavy (při respektu ke znakům samosprávy výslovně vyjádřeným v ústavním pořádku), a státní zásahy do činnosti územních samosprávných celků podle čl. 101 odst. 4 Ústavy. V tom rozsahu, v němž bylo územní plánování svěřeno do pravomoci územně samosprávných celků, jsou státní zásahy možné, pouze pokud jsou v sou ladu s ústavně zakotvenými znaky samosprávy a pokud to nepochybně vyžaduje ochrana zákona (nález sp. zn. IV. ÚS 331/02). Takovým zásahem může být na příklad zrušení některého z nástrojů územně plánovací dokumentace ze strany správního soudu (nálezy sp. zn. III. ÚS 1669/11 a sp. zn. I. ÚS 655/17), případně stanovení podmínek pro výkon činnosti (nález sp. zn. Pl. ÚS 6/17). Samotné urče ní rozsahu účasti zastupitelstev územně samosprávných celků na územním pláno vání a řešení případné kolize působnosti je pak stanovením působnosti ve smyslu čl. 104 odst. 1 a 2 Ústavy, které je odůvodněno věcnými i politickými hledisky (nález sp. zn. Pl. ÚS 34/02). Vydání opatření obecné povahy sice výkonem veřejné moci je (jde o jedno stranný správní akt autoritativně, tzn. jednostranně určující práva a povinnosti dotčených osob), současně jde však (alespoň u některých opatření obecné povahy) o výkon samostatné působnosti, tedy ústavně zaručeného práva na samosprávu. Opatření obecné povahy tedy představuje určité překlenutí dvou v činnosti veřej né správy tradičních základních forem jednostranných správních aktů: normativ ních (abstraktních) právních aktů na jedné straně a individuálních (konkrétních) právních aktů na straně druhé. V určitých situacích si však plnění úkolů veřejné správy vyžaduje přijímat i takové správní akty, které nejsou výlučně jen akty nor mativními či individuálními, ale jsou jejich určitou kombinací; jsou tak správními akty smíšené povahy s konkrétně určeným předmětem regulace a obecně vymeze ným okruhem adresátů (srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 14/07). Územní samospráva tak zahrnuje i rozhodování o rozvoji území příslušného územního samosprávného celku, které bylo státem decentralizováno, svěřeno do jeho samostatné působnosti v rozsahu vymezeném zákonem, přičemž stát do tohoto rozhodování může zasa hovat jen v případě porušení takového zákona a způsobem a postupy, které určuje opět jen zákon. Územní samospráva je tedy v takovém rozsahu v otázce přijímání územních plánů ve formě opatření obecné povahy také ústavně zaručeným prá vem obcí a krajů, k jehož ochraně slouží mimo jiných prostředků předvídaných podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny právě institut specifické formy tzv. komunální ústav ní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. c) Ústavy, který zajišťuje, aby případné zá-

142

ČESKÉ PRÁVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ