CYIL vol. 14 (2023)

VASILKA SANCIN

CYIL 14 (2023)

VIENNA CONVENTION ON CIVIL LIABILITY FOR NUCLEAR DAMAGE AND EFFECTS OF ARMED CONFLICTS ON NUCLEAR POWER PLANTS Vasilka Sancin Abstract: The armed conflict between Russia and Ukraine exposed significant risks of a nuclear disaster at the Zaporizhzhia Nuclear Power Plant. The high risk of devastating short and long-term effects for civilians and the natural environment led to imposition of strict limits by international humanitarian law (IHL) to protect works and installations containing dangerous forces, with special (heightened) protection to nuclear power plants, against the danger of hostilities. Any potential violations of these standards raise issues of accountability at the level of a State, but also potentially, issues of individual criminal responsibility. Article IV (3)(a) of the Vienna Convention on Civil Liability for Nuclear Damage, on the other hand, tackling issues of liability of operators, provides a possibility for exoneration from the strict liability of an operator of a nuclear power plant in cases of “nuclear damage caused by a nuclear incident directly due to an act of armed conflict, hostilities, civil war or insurrection .” The phrasing is, however, fuelled with ambiguity and calls for further clarification. This contribution raises concerns about sufficiency of the existing international legal framework, highlighting gaps in international humanitarian law, as well as ambiguity of the Vienna regime on civil liability for nuclear damage in situations of armed conflicts. Resumé: Ozbrojený konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou odhalil značná rizika jaderné ka tastrofy v jaderné elektrárně Záporoží. Vysoké riziko zničujících krátkodobých a dlouho dobých účinků na civilní obyvatelstvo a přírodní prostředí vedlo k uvalení přísných limitů podle mezinárodního humanitárního práva (IHL) na ochranu zařízení obsahujících ne bezpečné síly, se zvláštní (zvýšenou) ochranou jaderných elektráren, proti nebezpečí ne přátelství. Jakékoli potenciální porušení těchto standardů vyvolává otázky odpovědnosti na úrovni státu, ale potenciálně take otázky individuální trestní odpovědnosti. Článek IV odst. 3 písm. a) Vídeňské úmluvy o občanskoprávní odpovědnosti za jaderné škody, terá na druhé straně řeší otázky odpovědnosti provozovatelů, poskytuje možnost zprostit se ob jektivní odpovědnosti provozovatele jaderné elektrárny v případech „ jaderné škody způsobe né jaderným incidentem přímo v důsledku ozbrojeného konfliktu, nepřátelství, občanské války nebo povstání “. Předmětná formulace však trpí nejednoznačností a vyžaduje další objasnění. Tento příspěvek vznáší obavy o dostatečnosti stávajícího mezinárodního právního rámce a upozorňuje na mezery v mezinárodním humanitárním právu a také na nejednoznačnost vídeňského režimu v oblasti občanskoprávní odpovědnosti za jaderné škody v situacích oz brojených konfliktů. Key words : Vienna Convention on Civil Liability for Nuclear Damage, international humanitarian law, protection of nuclear power plants in armed conflict, IAEA, nuclear incident About the Author: Vasilka Sancin, PhD , is a Full Professor of International Law, Head of Department of International Law and Director of the Institute for International Law and International Relations at University of Ljubljana, Faculty of Law (Slovenia). She is currently a member of the United Nations Human Rights Council Advisory Committee

314