Hlouch: Problém odpadu od Církve

že dosud žijí někteří lidé, kteří se sice prohlašuji za katolíky, ale téměř úplně zapo– mínají na vznešený onen zákon spravedlnosti a. lásky, jenž nás nejen zavazuje, abychom každému dávali, což jeho jest, nýbrž abychom též nuzným bratřím pomá– hali jako Kristu Pánu samému;6o ba-ještě Mře, neostýchají se vykořisťovati ze zis– kuchtivosti své dělníky. Ano, někteří zneužívají i samého náboženství a jeho jménem chtějí zastírati své nespravedlivé kořistění. J ejich jednání nikdy nepřestaneme přísně kárati. Nebot oni jsou příčinou, že se zdálo o Církvi a. že bylo proti ní vyslo– vováno podezření- neprávem! křivdilo se jí tím! - že straní bohatým, že se však nezajímá o potřeby a úzkosti těch, kdo byli připraveni jako o své přirozené dě­ dictví."6t SOCIALNl PRVEK V DĚJINACH BLUDů I když bludy mívaly s počátku vodítkem ideje věroučné a mravoučné, nemohly neviděti úspěchu, jakého se lze nadíti, zdilrazní-li sociálně svůj program. A to učinily skoro všechny! Záhy opouštěly nezměnitelnou Boží pravdu, tendečně upravily a přizpilsobily její výklad. Opustivše zájmy víry, hledaly záhy na poli sociálním úspěcM, sociální činnost reklamo– valy jen pro sebe, jí vyplňovaly celé své poslání, ale tam také začaly klesati, poněvadž činnost sociální jest jen úsekem činnosti Církve a to ne výlučně jejím (i světské instituce věnují se sociální činnosti) . Už za svatého Augustina v severní Africe vznikají za. bezútěšných sociálních poměru donatisté. Malorolnici a zemědělští dělníci severní Afriky byli od ma– lého počtu majitehl pddy tak nesmírně využíváni, že konečně došlo k násilné re– akci a revoluci. Od nesvědomitých štváčll stále drážděni, táhli dona.tisté v hordách od dvora ke dvoru, od sýpky k sýpce. Zášt se přenesla na katolickou Církev, k níž majitelé většinou příslušeli. Sv. Augustin odsuzoval donatistickou nauku, ale byl ztělesněním lásky, mužnosti a trpělivosti k poštvaným ma.sá.m,62 věda, že tito ni– čitelé Církve chtějí zničit ty, kdož je zkracuji v právu na chléb. Když se byzantští císaři stavěli proti uctivá-nf obrazil, nešlo jim ve skutečnosti o pouhou náboženskou pra.ksi. ,,I tu, právě tak, jako ve všech předešlých heresích, ve formě bohosloveckého sporu řešena byla. důležitá sociální a. politická otázka., nebot obrazoborectví pod rouškou liturgické formy chtělo otřásti celým sociálním organismem křestanstvf .. . Herese vedla nenápadně k tomu, aby byla vyvrácena reálnost božského vtělení v jistém sociálním, církevním a politickém zřízení, repre– sentovaném katedrou sv. Petra, A útok na. obrazy byl útokem na apoštolskou !tím– skou stolici, dle výrazu Solovjevova., tento zázr~ný svatý obraz ekumenického křesťanstvi."63 NOVODOBÉ SEKTY Taktéž novodobé sekty poznaly, jak úspěšné pole se jim skýtá v sociálních mo– tivech. Protestantismus se stal prohlášením libovolného výkladu Písma záhy sou– stavou, jež se hájila a činila výboje jménem existenčn.í ~vobody. Válka ~;elská byla výbojem za svobodu práce, chleba.. V našich zemich agitace tolerančního patentu ,,Kdo ztlstane katolíkem, bude žebrákem" byla velmi úspěšná. V tomtéž směru pra- 60 Sr. Jak. 2. - 61 Quadragesimo anno, 52. 62 Sr. Schulte, Sehen wir díe Zeichen der Zeiti' 55. 63 Vilinskij, Rus se dívá na CSR, 53-55. 156