Hlouch: Problém odpadu od Církve

,,Ach, proč jsem celý rozervaný! Bolí mě nezhojené rány .. . a cítím v prsou žhavou pec ...

Ve verších Davidových jest poznati, jak bída připravila slabého člo­ věka -o vše. Byl proto sláb, že neměl prostředkd a posily víry. Snad by se byl mohl Robert zadívati i na .svdj domov a ten taktéž obviniti, že ho poslal na moře života v děravé kocábce, bez vesel, t. j. s přízemním ná– zorem, bez vyšších výhledd a vzletd. V tom je celá. bída Davidova, že nedovede vyřešiti tak těžkého problému. Poddává. se cele zlu, končí v pesimismu a zoufalé nevěře, odmá.tající kněze, přinúšejicího útěchu Boha) jediného východiska. z bídy.

"Pro mě už není žádný lék. Jsem nula (33) ... nevydržím to už dýl. Vem si mě raděj, satanáši (45) ... Až přijde zítra ke mně kněz a řekne, pomodli se, malý, hodím mu na hřbet prázdný dřez, mě sotva kdo ut zdokonalí. (23) ..."

Kolik beznadějnosti a zmatku vytvořila bída v .nitru R. Davida, kolik zoufalství zaviňuje v .nitru tisícd! Smutek a vřís-kavý "jazz hladového žaludku" přehluší · volání Boží, ztíží klidnou rozvahu. Otázka existenční zabere v osudné zajetí duševní schopnosti těch lidí, odsune myšlenky na věčnost, jak praví zmíněný inženýr: "Zivot z nás udělal stroje, 5tandartní výrobky s jedinou starostí: chleba! Jiné lidské pudy jsou nám překáž­ kou. "Zbavujeme se pokušení tím, že mu vyhovíme." 119 Když do toho smutku jest lživými agitátory přivlečena a za spoluvinnici bídy označena Církev, jestliže záchrana bičujícícho hladu jest označena v odpadu nebo v účasti na "nové, lepší, sociálnější, lidovější" církvi, když se hladové– mu začne vykládati o novém životě bez hladu a. ncspr:wedlnosti, odváží se proti Církvi všeho! Poněvadž n čkomu človt'k věřiti musí, přenesou tito lidé ddvěru na nového vt'ldce, ať je to politik či sektář. KDYZ LZE SOCIALNĚ OBVINITI KATOLlKA Taková změna smýšlení jde tím rychleji, čím snáze se podaří soustře­ diti obvinění na katolíka význačného pootavení. Utiskovaný ve svých přirozených právech na živobytí osobou, jež má jiným býti příkladem, snadn-o ~eneralisuje, odsuzuje všechny, odsuzuje Církev. Je tomu jako u Juliana Odpadlíka. Je dán mnichdm na výchovu, vrátí se do vlasti a vidí, že jeho rodina j est vyvražděna nepřáteli z řad (špatných) křesťand. Julian se stává pronásledovatelem Církve. Sv. Otec Pius XI. mluví s velikou bolestí o katolících bez sociálního cítění, kteří jsou příčinou nepřátelství k Církvi a tím i odpadli: "Srdečně litujeme, ... že žili a 59 Lidé na kře, 36-7. 155