Hlouch: Problém odpadu od Církve

a v žaludku mi vrzá j~z (23) můj žaludek už přestal t rávit . .. nám zhnije na těle náš 10 roků starý šat (29) ... hlad mé tělo vyssává jak neúnavná pumpička (43) ... jak mohl jsem jen neumřít, když týden piji už jen čaj (25) .. David označuje následky tohoto zbídačeného stavu v ohledu mravním. Nemá ani myšlenky na duchovno.

"Když chce se chudákovi jísti a při tom potácí se hlady, neluští v koutku protiklady o chudobě a čestnosti. (19) . .. Když .skoro týden nejí se, je jenom krůček k zločinu (13) . . .

Z konfese Davidovy vidíme, že on sám měl velkou vinu na své nynější bídě. Avšak David mylně a nespravedlivě obviňuje ze všeho poměry a život, k němuž byl dohnán.

"Je se mnou amen. Kdo sám jsi na tom bez viny, hoď na mne s klidem první kámen (62) ... J sem takový, jak moje třída (63) .. .

Ani zdání o myšlence vlastní odpovědnosti. A 'Přece vidíme polehčující okolnosti a tušíme, že i tento trosečník měl kdysi dobrou vůli. Vyznává:

"Nech těl jsem s vlky jen tak výt, a jestli též s nimi jsem vyl, to proto, že je těžko žít, jak já j sem přes 3 roky žil." (45) ... Má role byla velmi těžká, .. . mám přednosti i vady dneška, . .. jsem miň než člověk, ... víc než typ (112) ...

David ujišťuje čtenáře změnou, jakou by znamenala v jeho životě práce, chléb.

"Kdybych byl statným uhlířem . . . nebyl bych marnotratný syn . . . (105) Chudoba ... Má znetvořená podoba ... zplodila všecky příšery (73) ...

Clověk, uštvaný bídou, ubitý svou vlastní slabostí, jest jedna velká rána. Zasluhuje soucitu, když mluví slovy n~měrného bolu: 154