Hlouch: Problém odpadu od Církve

Na manifesta,ční schllzi učitelstva v Praze pro rozluku cirk'e a st.átu a odcír– kovněni školy, 25. ledna 1920:7 "Náš svazek s církví jest pouze formální a tyto ronnality nutno zpřetrhat. Vystoupit z církve jest po,·inností naší doby, poněvadž nás do ni vehnali jesuité, kteří tvrdili, že co nekatollk, to zločinec." Jednatel ú. s. u. Přibyl, jenž byl referentem na této manifestaci, prohla!íuje jménem skoro 8000 členll, že neusta,nou v boji, dokud vítězství neskloní se k nim.s Katolíci-kolegové bývali přímo napadáni, apostrofováni pro své katolictví. Viz báseň ,,Husité" katolickým kol~a-yním a kolegllm v Ro. ,,Pokrokovým-katolickým učitelň.m", kolegovi Přibylovi v Tečicích: "J si Pálčem, dokud k nim se stavíš, z jich domu pokud nevyjdeš."& K novému interkonfesijnímu zákonu za Volné sdruženi učitelst.,•a bezkonfesijního píše K Ca.ba: "Jak vystoupiti z církve? Nic není snazšího. Na pularch napišto .. :'IO Před sčítáním lidu 11 píše Věstník velkými literami: "Oe ký učiteli! Blízí se sčítání lidu. Budeš nucen přiznati pravdu. Půjdeš s Husem, Ko– menským, Masarykem - nebo proti nim s Římem?" Učitelka. ručních prací Kl. Stř.: 12 "Pociťuji zvlátsní vnitřní uspokojení z vědomí, že ne– patřím již mezi sluhy římské Církve." A když přece ještě značná část organisovaných učitelů jest v Církvi, prohlašují tamže: "Je to ~;ku tečnost, hyzdí náš štít." Je to projev, jehož pro jeho zaslepenost, inteligenta na– pro.-:.to nedůstojnou, nekomentujeme. Škoda, že se dostane do rukou his– toriografům prvních let n~í samostatnosti. PŘIZN A VAJÍ SAMI VLIV V ročníku 19211 3 píše Fr. Novotný, učitel v Jakubově, o svém vystou– pení z Církve a jeho vlivu na lid: "A kdybych byl svým činem nic jiného nevykonal, než že jsem k tomu poznání lid přivedl, již jsem pro Pravdu mnoho učinil. A co dítky školní? Ty jsou již plně na naší straně a jimi získal jsem i rodiče, kteří byli proti nám nejvíce zaujati ... český uči­ teli . .. vystup z Církve, a budeš člověkem volným, smělým a odvážným, který jasně a neobojetně dává své přesvědčení najevo. Budeš jako zro– zený! Jho, břemeno a rmut života s tebe spadne a ty se staneš jako novým člověkem. Kdo chceš ještě krásně žíti, učiň tak co nejdřív." Škoda, že směl býti stav učitelský tak poskvrněn a že oficiální orgán přinesl tento argument naivní zloby a infernální nenávisti. Jenom otázka: Co ty děti, připravené o víru, až dorostou a narazí na problémy života, jichž nedovedou bez víry vyřešit? Jak vzpomenou na toho, jenž jim opravdu nebyl učitelem - jenž jim vzal víru? Bohužel, tento duch nenávisti udržel se mezi některými staršími učiteli, jak lze čísti v učitelské literatuře dodnes; dodnes vystupují s obviňová­ ním Církve i přes tak nevývratná, zvláště současná svědectví o opaku. 14 ! 7 Věstník ú. s. u. 1920, 227. - s Tamže. - 9 1922, 522-2-3. 10 1920, 524. - 11 1921, 238. - 12 na téže straně. - 13 Str. 254. u Viz kapitolu: Proti Církvi!

171