Hlouch: Problém odpadu od Církve

Vliv ideologie sekt a bez vyznání na odpady

Příčiny odpadů, o nichž jsme pojednali, týkaly se v první řadě člověka jakožto člena Církve a vysvětlily odpad po té stránce, proč člověk ne– zůstal v Církvi. Kromě těchto příčin působily tu ještě jiné síly, které odváděly člověka z Církve, a to, soustava zřízení i metoda činnosti sekt, které v odpadlých získaly přívržence. Poznati konstituční prvky sekt, ideje, na nichž spočívají, cíle za nimiž jdou, metodu jejich práce, znamená poznati tolikéž příčin, jež byly mnohému duchovně neduživému katolíku příležitostí k pádu. IDEOLOGIE SEKT VE SVÉTLE CÍRKVE Ideologie sekt vyplývá z jejich poměru k Církvi. Církev jest Pravdou, dílem Božím, pověřena rozhodnutím Vtěleného Boha spasitelným poslá– ním, vybavena nadpřirozenými dary svátostí, evangelia a jeho neomy l– ným hlásáním. Poslána jest ke všem národům až do konce světa. Naproti tomu církve, jež se utvořily vedle ní, odpadem od ní, nemohly se ve svém základu vyhnouti omylu, i když mnohdy dobře míněnému. Sekty jsou v nepřekonatelné nevýhodě, poněvadž jsou útvarem lidským proti útva– ru Božímu. Mnohé z nich zrodily se v mysli svých zaklada-telů právě ve chvíli, kdy byli nejméně vedeni myšlenkou Boží, kdy byli pod nátlakem osobních zájmů a často i sklonů, jež znemožňují vykonati bohulibé dílo. Jest neomylnou pravdou víry, že ti, kdož jednou víru přijali, nemají spravedlivého důvodu opustiti ji. Z milosti a pravdy mají sekty jen tolik, kolik s i zachránily z Domova, jen ti jejich členové mohou býti v milosti, kteří jsou v nepřekonatelné neznalosti pravé Církve. Na svém štítu mají napsán ortel, vyřčený v záruce trvání Církve až do skonání ·Světa: "Bude jeden ovčinec a jeden pastýř." 30 Poněvadž sekta jest proticírkevní, musí se ve své konstituci a i v me– todě své práce snažiti o jiné vlastnosti, které by získaly přívržence - af už uvolněním předpisů nebo voláním po "lepší církvi". "LEPSt CíRKEV" Nejvíce získaly sekty u lidí, neznajících pravého učení o Církvi, ale majících dobrou vůli, t ím, že se představovaly jakožto lepší církev. Kato– lická Církev jest ovčincem národů, má miliony příslušníků. Proto jeví se v životě jejích členů větší nebo menší napětí mezi ideálem, k němuž je vede a mezi skutečnem, jehož dosahuje. Tento zjev bude provázeti Církev až do skonání světa. Kde budou lidé, budou vždy i nedostatky, koukol poroste mezi pšenicí "až do žní" . 31 "Tu, kde se Absolutno zjevuje v čase, kde Božské přijímá formy lidské, nemůže to jinak býti, než že to lidské nedokonalé dostane se do vnitřního napětí s Bo7-sky dokonalým." 32 Zakladatelé nových církví využívají skoro bezvýhradně tohoto zjevu a so Jan 10, 16. - 31 Mt 13, 30. - s 2 Adam, Das Wesen des Katholizismus, 236. 178