Hlouch: Problém odpadu od Církve

Po ovoci jejich poznáte je! To neni strom dobrý, jenž přináší ovoce spatné. 1 Následky odpadu obja~ni též nepochopitelné tajemství zloby odpadu. Povšimněme si následkfi odpadu pro Církev, pro jednotlivce i celky! NÁSLEDKY ODPADU PRO CÍRKEV NENl ZMENSENA! Ačkoliv platně pokřtěný má členství v Církvi neztratitelně, odpadem se menší počet příslušnikfi Církve. Církev vša:k se nemenší. Není součtem členstva, neni spolkem, organisací, nýbrž organismem, mystickým tělem Kristovým, které zfistá.vá. celistvým, i když se od něho odloučí celé sku– piny, národy. Je podobna stromu, s něhož padá. listí, a nové vyrfistá, ale strom zfistá.vá. nezměněn. Pozfistává ze smrtelníkfi, sama jsouc nesmrtel– nou; spojuje minulost dvou tisícfi let s nejvzdálenější budoucností, po– něvadž byla pověřena Vítězem nad smrtí vésti syny lidské 'životem a smrtí na břeh věčnosti. Mezi frontami hroM, žezel a trfinfi a bludařských chrá.mfi na zeměkouli překonává věky. Možno k ni při~toupit, odpadnout, ale v takovém případě nastá.vá změna v nadpřirozeném životě člověka, ne v podstatě Církve. Cir.kev jest podmětem pfisobeni, není předmětem. Lidské vlivy nemohou jí ani zbořiti ani (bez V11le Boží) pozvednouti. Ni– kdy se nerozpadne, i kdyby byla organismem malého počtu údfi, řízené­ ho viditelnou hlavou. Viditelný organismus jest promítnutím duchovní– ho organismu, proto je vyloučeno, aby ji stihl osud všech ostatních pře­ chodných věcí. 2 Blud odpadu ji unavuje, aniž by ji zmátl, avšak "nikdy nedomohl, nedomáhá. a nikdy nedomfiže se nemožné útěchy, aby viděl Slovo Boha slábnouti". 3 Je zmlazena staletími, zocelena ranami, vykou– pána v krvi svých nejlepších synfi, od nepřátel prolité. Kristus zilstal Kristem, i když vojáci pod křížem rozdělili si Jeho roucho. Když kněz při mši láme svátostné zpfisoby Těla Kristova, modlí se při tom "qui ... vivit et regnat .. . per omnia saecula saeculorum - jenž žije a kralu– je . .. na věky věkfiv". Zije Církev, poněvadž žije Kristus, jenž slíbil: "Já s vámi jsem až do ·Skonání světa." 4 BLUDY, ROZKOLY, ODPAD A VÝVOJ NAUKY Bludy, rozkoly, odpad přispěly k objasněni, k vývoji katolické prav– dy. Již sv. Otcové se často odvolávali na Kor 11, 19: "Odštěpenství musí býti mezi vámi, aby se stali zjevnými mezi vámi ti, kteří jsou osvěd­ čeni." Napadše nějakou pravdu katolické víry, přispěly bludy k tomu, že byla této pravdě věnována větší pozornost, že byla více studována, že z jejího obsahu vyňato to, co skrývala jako v jádru..Origenes viděl jasné positivum, jež bludy, nechtíce, přinesly Církvi tím, že v jejich blíz:kosti více vynikla církevní pravda: "Kdyby tu byla církevní nauka sama a kdyby nebyla obklíčena domněnkami bludařfi, nemohla by se jeviti naše 1 Sr. Lk 6, 48. - 2 Sr. Vilinakij, Unionizmus, 29-30. - a Hello, Clověk, 881. 4 Mt 28, 20. 197