Hlouch: Problém odpadu od Církve

odpadu vede hesere - blud, t. j. vědomé a tvrdošíjné popírání ně­ článku víry (t. j. blud formální , na rozdíl od bludu materiálního, se člověk dopouští nevědomky; tento blud ča~to předchází blud I ní. to

Pokřtěný, jenž podržuje jméno křesťana, jenž tvrdošíjně popírá nebo ybuje o některé pravdě, kterou jest věřiti vírou bož~kou a katolic– jest bludař. 20 udaři se nazývají též kacíři. 21

Recký název a 1: (JE tYt ~ byl překládán d.o latiny "secta" (od slovesa sequor, jíti za někým, nebo od "secare", odříznouti, odloučiti) a bludařskou náboženskou společnost, ustavenou pod vedením a vůdce. V církevní mluvě a praksi seJdou rozumíme nábožen- společnost, utvořenou mimo Církev, poněvadž jedinečnost Církve neuznati. žádného jiného útvaru za Církev Kristovu. Tak mluví Ko– v kán. 1065 o "sektě akatolické a v kán. 1240 o příslušnících "blu– nebo rozkolnické sekty zednářské ..." Též liturgické knihy mlu– c) odpadlých "k nekatolické sektě" . Lze tedy o církvích nekatolických i názvu: sekta. V užším sluva smyslu, podobně jako ve státní terminologii sekta zna– náboženskou společnost státem neuznanou. t. j. volím si, a p\\vodně zvolený směr života, politický, náboženský směr strany, a le na– v církevní mluvě hanlivé příchuti náboženského směru zvláštního, od– . Hieron. In ep. ad Gal ML 26, 417). V nejst.a rši době se užívalo ozna– i pro nauky na př. gnostické (Irenaei libri adversus haereses), i pro """'""'"""'u""·" (Epifanij, Panarion). V pozdějších však dobách se obsah slo– ,.hllCr4esis;" zúžuje na označení bludu, protivného zjevené pravdě a od Církve předložené. J eho podstatou jest bludné učeni a tím i odpad od církevní ty. to Kán 1325, § 2. ll ,Je to slovo odvozené od ,,xa8-aQó~" = čistý - tak se nazývala manichejská katharil. - německy Ketzer. Italové změnili - th- v zz - a nazývali tuto .,Gazzari" - z toho naše: kacíř. Tak užívají "secta" Sk {24, 5; 26, 5; 28, 22; 24, 14) ve významu "náboženský \'zniklý ze směru dosavadního, aniž se tím myslí na odsouzení toho směru. l"~>rmi""''n K. Konfessionskunde, 22.) Sv. Pavel rozumí sektou roztržku mezi jak patrno z Gal 5, 20, kde "secta" má význam politováníhodného, trest– oučení se od celku. Sv. Petr mluví o sektách záhubných, které přivedou bu, poněvadž popírají Pána Vykupitele (2. Petr 2, 1-4, sr. Jud. 1, 4). žák sv. Ignác podává definici sekty, jíž vystihuje její podstatné znaky: mená docela jiné přesvědčení než ostatní a bohoslužbu jinou a značně . (ML 42, 369.) Mysli tím na porušeni jednoty víry a liturgie. (U Origena - secta znamená mzné filosofické školy Rekd, jakož i náboženské cir- y židd.) Josef Flavius nazývá školy saduced, farized a essenů sektami. Jud. 13, 5. 9 treis haireseis tón ioudaión, Ceský slovník bohovědný m, 799 .) 23 ll ,,Herese" jest řecký výraz - hairesis, od slovesa alqoií!W• -