Hlouch: Problém odpadu od Církve

Etymologie "odpadu" - výměr pojmů odpad

Odpad od Církve znamená odchod, v~·stup z Církve, zřeknutí se Cír– kve. Tohoto označení užívá Písmo, církevní tradice a vůbec theologie. 12 V církevně-právní terminologii znnmenú odpad úplné zřeknutí se křes­ ťanské víry, svobodně přijat é.' 3 Av~a k církevní prakse chápe odpad v širším smyslu, spíše po stránce ''ťcné než formální, a rozumí jím i vý– stup z Církve, poněvadž, kdo opouští dobrovolně Církev, popírá tím aspoň jeden článek víry (o primútu římského papeže), odpadá od pravé víry . J e tedy takový čl ovřk odpad lý, bez rozdílu, zda přešel k aějaké křesťanské sektě nebo k židov!Ství, mohamedanismu, pohanství, nebo zda se prohlásil bez vyznání.'• \' tomto smyslu se užívá výrazu " odpadlý" i v obecné mluvě a pa :;t o rn č ní prak i. I liturgické knihy mluví o (přijetí) odpadlých.H; V~·st upy z Církve nazýváme odpady, farní archiv má kni– hu odpadlých :,Liber apostatarum", pastorační příručky a náboženské písemnictví vt1bec mluví o odpadech. 16 Ač ti, kdož z Církve vystoupili, vidí v tomto označení ~vého činu jakožto "odpadlí", jakousi příchuť po– nížení (katolík tím nechce odpadlého ponižovat), přece nutno zůstati p~i tomto výrazu, ponťvadž je to označení vžité a také nejlépe vyjadřuje ob– •ah výstupu z Církve. ~ú ;; státní zákon užívá výrazu "vystoupení", 11 čímž se stalo toto pojmcnov:'tní v~·razem úředním. 18 9 Sr. Mohler, Die J·:inhcit in der Kirchc, 23. 10 Sr. Meissner, Katholisrhe Wi rklichkcit, 26-27. :tl Význam organis:tcc lidst\ a ' náboženskou jednotu - v Církvi katolické - oceňuje i protestant Palack)r: "Jiierarchio římská, rozhodujíc o pravdě a bludu, chránila tím a utlržo,·ala spolu J ednotu Církve; i musit uznáno býti za štěstí pro národ, žo ,. JednotO té ujímal a živil se pocit jejich společného příbuzenství co jedné ,-elké rodiny, podrobené jedné a téže autoritě a stejným zákom1m." (Dějiny národu českého lil, 9.) 12 Slovo "odpad" samo o sobě znamená odloučení, odděleni se od toho, co bylo s nččím spojeno. Oeský výraz naznačuje více než tentýž_výraz řecký .,a,.olhadúx" - od slovesa "arpld-rap.at'· - stavím se mimo. Oeské "odpad" značí pád s výše, oa vyššího k nižšímu. Recký v~-raz "a1to~a~úx" znamenal původně politický nebo nár boženský odboj; tak u autorů profánních i na některých místech Sept.: Gen 14, 4; Par 13, 6; sr. Sk 5, 37. Slovo "discessio", odpad, nabylo významu specielně biblic– kého a znamená odpad náboženský. 1 3 Kán 1325, § 2. 14 .Billuart., De fide diss. 5. a. 4. v Priimmer, Manuale theologiae moralis I, 363. 1:; Agenda Moraviae I, 77. Foltynovský, Duchovní správa 71. 16 Na př. Foltynovský ve zmíněném dile, Pastorační ročenka, IDučin 1936, Hruš– ka : Proč jsem neodpadl a neodpadnu, Praha 1929, v kostelích se konají modlitby za nánat odpadlých, lkáme nad odpadem přát~!, jest známo odpadové hnutí po– převratové ..., ač nikdo při tomto pojmenování nemyslí na úplné zřeknutí se viry křesťanské. - 17 Zákon ze dne 23. IV. 1925, č 96. Sb. z. a n. 18 J est ho proto užívati ve správě matrik, kde při jménu odpadlých čteme: ,,Dle přípisu ... vyst.oupil z Církve . . ." Apost~t - tvar latinský - ve Vulgátě má různý smysl: špa tný, ničema; je t.o překlad hebrejského "beliyaál" Job 34, 18, Přís 6, 12. Apostatrix, odpadlický, jest u Ezechiela 2, 3, kde je řeč o národech, jež se vzbou– řily proti Bohu: "gentes apost~trices". Ekles. má dvakrát "apostata": 10, 14 ve vý– znamu: ,·zdáliti se Boha, a "apostare" odnátiti se od povinnosti, 19, 2. 22