Hlouch: Problém odpadu od Církve

účastí na. celku, je zároveň utužením celistvosti. Kdyby ne– povinnosti příslušeti k theokratické společnosti, na.dpřirozeno bylo "rotporu s přirozenem a Bůh, jenž buduje na.přirozený řád na. řádu vydal by tu duchovno, v člověku to nejcennější, v obět roz– v rozbití lidstva v horu písečkd, jak toho důsledky vidíme v ná– subjektivismu. 9 Hodnota společenství jest úměrna. schop– dáti se jiným a. jiné přijmouti, a. to jest plně uskutečněno v Orga· již oživuje Bůh. V tomto organismu společenství dochází člověk · Bohem i duchovního spojení s bližním a. účasti na jeho duchov– dobrech, poněvadž je to jeden a týž Bůh, který bydlí v bližním, jenž 1í stejně jako ostatní "Otče náš". Tak stávají se všichni " jeden" . tná tedy v poměru k Bohu pouhé "Ty" a "já" není účastným theo– kého Celku, který zná pře?ině "my" a modlí se "Oremus" t. j., mod– ~e, my, Církev. 10 Tím více je také uskutečňován Boží plán, aby lid– bylo jednou rodinou, čím více má lidstvo katolicity - čím dokona– přísluší k Celku, k Církvi. iné v katolické Církvi jest uskutečněn princip J ednoty, jednotnosti · kterým se náboženství v dějiná~h osvědčilo jakožto ú- ní a síla. J en v katolické Církvi ztělesněna jest idea Celku. lze dosíci všeho, co Bilh chce dáti tvoru. Katolická Církev jest je– Jež může býti vzhledem k nadřirozenému cíli všem vším. Tuto jed– opouští, z tohoto organismu se vylučuje, kdo od Církve odpa.d~. 11

21