Hlouch: Problém odpadu od Církve

Kněžstvo diecése báňskobystrické prohlásilo roku 1920 o kněžích od– padlých od Církve: .. . "římské Církvi odepříti víru a poslušnost, znamená pohrdati Kristem; pohan a publikán je ten, kdo neposlouchá této Kris– tovy Církve. Nemůže mít Boha Otcem, kdo nemá Církve matkou." 78 Výstup z Církve je odpadem od Boha i z toho důvodu, že je zneuznáním Zjevení. Poněvadž Zjevení má společenství mezi Bohem a lidmi za ima– nentní základ a reální princip a společenství lidstva mezi sebou v jednom theokratickém celku, v Novém zúkoně v mystickém Těle Kristově, klade j_ako požadavek, proto j e nemožno, aby někdo mohl opustiti Církev, Ustav, daný Zjevením, aniž přerušil tím své spojení s Bohem. Dobrovolná, úplně mravně příčetná úchylka od pravé víry jest úchylkou od Boha. Zaviněný odpad od Církve již ve svém principu zahrává si s Principem. Opustiti řád, Bohem stanovený, znamená opustiti Boha, i kdyby to člo­ věk popíral. Každý hřích zůstane vzpourou proti Bohu, i když člověk aktuelně na to nemyslí. • ODPAD JAKO HŘlCH Vědomý a dobrovolný odpad jest hřích v plném slova smyslu; každý hřích je jakýmsi odpadem; i první hřích byl odpadem. Odpad jest jeden z nejtěžších hříchů, poněvadž se nejvíce protiví zřízení Božímu, nejvíce znemožňuje dosažení cíle, Bohem člověku daného, nejvíce znemožňuje užití prostředků, jež Bůh stanovil k dosažení lidské spásy. Odpad jest kromě ztráty konečné milosti ztrátou nejtěžší, poněvadž je to strhání mostů, po nichž Bůh přicházel k člověku a člověk k Bohu, je to odc.hod z domova do ciziny, odkud je návrat nejtěžší. Odpad jest smrtelným hříchem proti Duchu svatému - je to odpírání poznané pravdě - a nepřipouští nepatrného předmětu, pročež nemůže býti hříchem lehkým. Je hříchem proti Bohu Otci, jenž v Církvi složil a lidstvu dal to, co ieho láska usoudila dáti lidstvu v plnosti a bohatství, je hříchem proti Kris– tu, jehož nejvíce ponižuje a tupí, poněvadž odpad znamená pohrdání dí– lem, jež se zrodilo na Velký pátek z ran Kristových, poněvadž opustit Církev a zvolit si nový náboženský útvar nebo jít svou cestou k Bohu, znamená odmítnout prostředky, jichž Kristus získal bolestně a přebo­ hatě. Odpad jest hříchem proti jednotě Církve, proti Církvi samé v jejím nejdražším dobru, 79 jest proti lásce, která jest nejčistším plodem víry a esencí evangelia. Odpad jest sám o sobě jiným hříchem než formální blud. poněvadž různy jsou ctnosti, proti nimž míří odpad nebo blud: rozkol, odpad jest proti jednotě a lásce, která velela zůstati jak ve spojení s údy mystického těla, tak ve spojení s hlavou, již zastupuje papež - blud jest proti víře. V praksi bludy vedly k rozkolu a podobně nebylo ani rozkolu, jenž by se neoděl nějakým bludem, aby dal svému odloučení zdánlivé odůvodnění. 80 Ještě hlouběji vnikneme v poznání odpadu ve světle Písma sv. Nového zákona, v úsudku svatých otců jakož i v pastoračním rozboru příčin a. následků odpadu.

79 Sr. S. Th. II. 2. q. 39, a. 2. concl. et ad 3.

78 ACO 1920, 47. -

80 Sr. Jer. In Epist. ad Tit. III, 2, ML 26, 598.

46