Hlouch: Problém odpadu od Církve

YÝZNAM SPRÁVNÉ DIAGNOSY PŘICIN ODPADU

První část této studie podala význam člen~tví v Církvi i důsledky jeho ztráty, t. j. odpadu- a to převážně podle pramenil Zjevení. Řešili jsme odpad jako zjev theologický; nyní však chceme posouditi odpad jakožto událost v duchovním životě člověka, žijícího :1 námi, v našich poměrech, chceme analysovati symptomy vedoucí k odpadu, rekonstruo– vati celé dějství odpadu, jak k němu dochází u dne. ního člověka. čím lépe poznáme jednotlivá stadia odpadu od první pochybno ti u víře až k vlastnímu odpadu, čím správněji posoudíme všechny synthetické prvky této katastrofy v náboženském životě, tím přesněji zároveň zjistíme pří­ činy, jichž jest se vystříhati, aby nedocházelo k odpadům, tím správněji dovedeme jednomu vytknouti jeho vinu a tím spravedlivěji přiznáme zase jinému polehčující okoLnost jeho pádu, tím účinněj ší prostředky na– lezneme k získání těch, kdož nás opustili. STUDIUM PŘtčiN - STUDIUM čLOVĚKA Odpad od Církve znamená kromě úplné nevěry nejostřejší a také nej– hlubší zásah v celé bytí člověka po té nejvznešenější stránce. Proto stu– dium odpadu musí býti zároveň studiem člověka. Lidská činnost jest vždy výslednicí sil, skrytých v člověku. 1 Odpad se děje na jevišti roz– umových, citových a volních schopností člověka, zasahuje i vyrůstá z nitra. Odpad vytváří celá bytost člověka, to jeho "já" ovlivněné nej– různějšími, mnohdy i pathologickými zjevy, to "já", jež od útlého mládí, ba ještě před narozením přijímalo jakési disposice a podklad pro roz– umový, citový a volní život. Fysické i psychické a sociální prostředí, jež člověku svět dal nebo jež si dobrovolně získal, tvoří soubor vlivů, jež ulehčují jednomu věrnost víře, jiného disponují k životu bez víry neb k odpadu (ovšem svobodně zvolenému). Je nutno zkoumati, jaký podíl na odpadu mají činitelé lidských úkonů: rozum, vůle, city, vášně a náruživosti. J est přihližeti i k vlivům dědič­ nosti, prostředí, v němž člověk žije, vůbec, jest zjistit všechny hybné síly, jež ovlivňují poměr člověka k Bohu a tím i pomťr k Církvi. Statis– tika řekne: tolik a tolik lidí odpadlo. Ale nás vábí otázk~: Co vše událo se v nitru těch lidí, v celé jejich osobnosti, než došlo k odpadu? Nestačí nám zjistiti, že mnohý člověk nemá pravé víry, nýbrž nutno pátrati, proč je takovým. Odpad není pouze zjevem v ohledu víry, správné posouzení odpadu vyžaduje též stanoviska psychologického, sociologického - pas– toračního. Pouze theology byli i farizeové, znali zákon, ale nechtěli znáti člověka, skutečného života, proto jim bylo řečeno: Běda! 2 Jediné s tohoto stanoviska pozorován, zjeví se nám odpad v pravém twětle, ne jak se jeví nekritickému nepříteli všeho katolického, ani rigo– ri tickému odsuzovateli každého i jen materiálně bloudícího, ani jak o odpadu soudí lhostejný člověk dneška, ani jakým se odpad zdá neb eo v odpadu vidí sami odpadlí - nýbrž tak poznáme odpad ve světle 1 Pecka, Smysl člověka, 29. - 2 Sr. Pecka, Světla na moři, 82-83. 63