Hlouch: Problém odpadu od Církve

pravdy, a náš úsudek o odpadu bude co nejvíce shodným se soudem Toho, jenž zpytuje ledví i srdce. K tomu velí nám touha po poznání a pochopení odpadlých, toho vyža– duje i náboženskomravní bída těch, jejichž jménem volá čepův Jan Si– mon, inteligentní jinoch, a.le trosečník. Ukazuje na svou ubohost a praví: "Všichni to vědí. Ale co nikdo nevidí, to je právě to, co je ve mně ještě živé." 3 Jest nám hledati, proč tak mnohé odumřelo, a zjistiti, co zůstalo doposud "živé", to Zivé, jež duchovně mrtvým dá naději, že mohou ještě žíti. Profesor Liener shrnuje poznatky, k nimž dospěl studiem dnešního člověka v prohlášení, jež učí pochopit, porozumět člověku, více rozumět než soudit, více odpustit než odsoudit. "Přihlížíme-li k člověku, jak ho zrodila dnešní doba, vidíme, že jeho náboženský, intelektuální i morální život jest ovlivňován značným zatemněním poznání, těžkým zatížením dědičným, žalostným ochabnutím vůle, tak značnou nerozvážností, bláz– novstvím, oslepující vášnivostí, tolika předsudky a zaujatostí, tolika sugestivními vlivy a ne na posledním místě - upřímně řečeno - tako– VO).l hloupostí, že lze opravdu leckdy připustit, že člověk ani neví, co dělá, nebo že teprve po činu uváží, co udělal, anebo aspoň ne s takovou rozvahou a zřetelem ke zlobě svého jednání nebo opominutí dobrého, jež je nutné, aby něco bylo těžkým hříchem, ne v objektivním, nýbrž v sub– jektivním smyslu. 4 I Kristus, nejlepší psycholog, upozornil na tyto podmínky nábožensko– mravního života v podobenství o rozsevači, o osudu semene, jež zMel. V osudu semene lze viděti osud víry v nitru člověka. Jedno padlo vedle cesty, ptáci je sezobali. Jiné padlo na. skalnatá místa, sice rychle vzrostlo, ale uvadlo, když vyšlo slunce, poněvadž nemělo kořene. Jiné padlo do trní, a trní vzrostlo a udusilo je. Jiné však padlo na dobrou půdu a vy– dalo plod mnohonásobný. Símě víry, milost členství v Církvi člověk uchová nebo ztratí, podle toho, jak rozum vede, jak velí vůle, ovlivňo­ vaná city, vášněmi, náruživostmi a prostředím jak intelektuálním, tak morálním i sociálním. Podle toho pojedná.me o třech kategoriích subjek– tivních příčin odpadů od Církve: intelektuálních, mO'rálních a sociálních, k teré ovšem vzájemně do sebe zapadají, poněvadž úkony duševního ži– vota jsou celky a "každý zážitek předpokládá osobního nositele, princip tvůrčí synthesy'\ 5 jsouce si ovšem plně vědomi, že nemůže býti objek– t.ivně správného důvodu k odpadu, jako nemůže býti důvodu k odluce od Krista, od ekonomie spásy, Kristem zřízené. 6

a Hranice stínu, 145. 4 Die Zukunft der Reiigion, I. Psychologie des Unglaubens, 5. s Pecka, Smysl čloYěka, 29. - s Sr. Vatic., Sess III., Denz. 1794.

64