Hlouch: Problém odpadu od Církve

Morální příčiny odpadů

VÝZNAM VÍRY PRO MRAVNÍ ŽIVOT ČLOVĚKA Morální příčiny odpadů jest hledati ve světle požadavků, jež klade mo– rálnímu životu a tím i vůli člověka příslušnost k Církvi. Příslušeti k Církvi znamená převzít povinnost života víry. Víra není jen záležitostí rozumu, nýbrž i vůle, srdce, celého člověka. Zívá víra, nad– přirozená, jest nové bytí v člověku, nová skutečnost. "Náboženství není jen věděním a poznáním, nýbrž je bohoslužbou." 1 Věřiti prakticky, ne– znamená jen přijmouti nějaké nové pojmy do rozumu, nýbrž - státi se novým člověkem. Přijmouti katolickou víru, věřiti věrou, jaké Kristus vyžaduje, znamená míti odvahu, abychom se stali jinými lidmi. člověk, jenž přijal viru, stal se konvertitou. Zivot viry je opravdovou obnovou v řádu smýšlení, cítění, chtění, přijetí nových hodnot, vyvýšení v řád bytí vyššího, absolutně nového a božského. ("Oportet nasci denuo" nut– no se znova zrodit.) Prakticky znamená víra v životě člověka životní od– pověď a n o na volání Toho, jenž mluví skrze Církev a volá c.elého člo­ věka a všechny jeho schopnosti k činnosti, kterou vnuknutím předchází a pomocí provází. ZIVÁ PŘíSLUSNOST K ClRKVI -INKARNACE VíRY V ZIVOT Praktická, ideální a živá. pří lušnost k Církvi znamená pro mravy člo­ věka cestu ke Kri tu. Je to stálé obětování se a bezvýhradná obět céleho člověka, je to m-:e života s proměněním, podle formuláře příkazů Božích a církevních. J e to život ní orientace theocentrická. Zivá vira vyžaduje od vtilo člověka inkarnaci Božích zásad v život. "Inkarnace víry v život je ideální katolicitou." 2 Jest něco jiného věřiti pouze rozumem, co Bůh zjevil a skrze Církev k věření předkládá, a něco jiného jest, žíti z tohoto přesvědčení, míti víru, žíti podle víry. Věřiti neznamená, že bylo něco hotového, mrtvého, vloženo v duši, že duši se dostalo nějakého neživého pokladu, nýbrž víra živá jest životní styk člověka s Bohem v Kristu. 3 Víra v Církvi a život podle ní jest věcí bytí, jímž jde naše " já" k svaté– mu Božímu "Ty", aby s ním jednou bylo neodlučitelně spojeno. Nic není v životě, co by nebylo proniknuto, přetvořeno věrou, poněvadž si nelze mysliti živé víry bez činnosti víry. VíRA JAKO úKOL - ClL Víra, vyplývající z příslušnosti k Církvi, jest nám dána "jako nábo- žensko-mravní úloha a cíl." S nadpřirozenem musí nutně býti ve shode 1 K. 0., Hovory s T. G. Masarykem, 84. 2 Vie intellectuelle 1935, 243. a Guardini, Vom Leben des Glaubens, 174. 92