MEZINÁRODNÍ SOUDNICTVÍ: NOVÉ ÚKOLY A VÝZVY

KAPITOLA 1 ZÁVAZKY ERGA OMNES (PARTES) V JUDIKATUŘE MEZINÁRODNÍHO SOUDNÍHO DVORA Pavel Šturma Úvod Cílem této kapitoly je prozkoumat a zhodnotit trendy v judikatuře Mezinárodního soudního dvora, které se týkají výkladu a aplikace té části multilaterálních závazků, které jsou určené všem členům mezinárodního společenství států (závazky erga omnes ), nebo všem státům, smluvním stranám určitých mnohostranných smluv, které chrání společné zájmy (závazky erga omnes partes ). Jedná se o sice kvantitativně nepříliš četné závazky, které však mají zásadní význam pro charakter moderního obecného mezi národního práva. Vedle závazků z obyčejových norem (především kogentní povahy) sem patří také některé mnohostranné smluvní režimy, zejména v oblasti lidských práv a mezinárodního práva životního prostředí. Hlavní výzkumnou otázkou je, zda vybraná judikatura potvrzuje předpokládaný trend ve vývoji funkcí mezinárodního soudnictví od pouhého řešení sporů mezi dvěma státy k ochraně mezinárodní legality. Výběr Mezinárodního soudního dvora (MSD) v tomto případě není náhodný. Byl zvolen nejen proto, že jde o hlavní soudní orgán OSN, soud s vysokou prestiží a obec nou jurisdikcí, ale také proto, že je považován za spíše starší a konzervativnější soudní orgán. Bylo by zřejmě snadnější prokazovat hypotézu měnící se funkce mezinárodního soudnictví na příkladech z judikatury některých specializovaných a regionálních sou dů, jakými jsou například Evropský soud pro lidská práva nebo Meziamerický soud pro lidská práva. Pro přesvědčivější výsledky se však zdá jako vhodnější analyzovat judi katuru MSD, která je tematicky mnohem různorodější. Zároveň není sporu o tom, že řízení před MSD představuje v prvé řadě jeden z prostředků pokojného řešení sporů, které nabízí současné mezinárodní právo. Z tohoto důvodu je také vhodné rozlišovat sporné řízení, které má pro zodpověze ní výzkumné otázky hlavní význam, a posudkové řízení u MSD, které je sice podle Statutu MSD koncipované odlišně, ale také vždy poskytovalo a poskytuje Soudu širší prostor pro výklad některých závazků erga omnes . Poslední úvodní a preliminární poznámkou je to, že u MSD je nutné rozlišovat dvě otázky a dvě fáze sporného řízení, a to otázku pravomoci (jurisdikční fáze) MSD, která je vždy konsenzuální, a otázku přípustnosti žaloby čili aktivní legitimace ( standing ). Vzhledem k tomu, že nejčastěji bývá založena jurisdikce MSD doložkou v dvoustran-

15