MEZINÁRODNÍ SOUDNICTVÍ: NOVÉ ÚKOLY A VÝZVY

ZÁVĚR KAPITOLA 1 – Závazky erga omnes (partes) v judikatuře Mezinárodního soudního dvora – ukazuje, že v judikatuře Soudu se tradiční model řešení sporů (v zásadě bilaterální povahy) postupně doplňuje o některé nové funkce, které jsou charakteristické pro moderní mezinárodní právo. Inovativní prvky, které MSD po stupně a pod vlivem kodifikace mezinárodního práva v Komisi pro mezinárodní právo přijímá, navazují na uznání odlišností, které vyplývají ze závazků, které nemají bilate rální povahu. Jde především o závazky integrální povahy, které jsou přijaté k ochraně zájmů určité skupiny států, typicky stran mnohostranné smlouvy ( erga omnes partes ), nebo mezinárodního společenství jako celku ( erga omnes ). V těchto případech sama protiprávnost (porušení závazku) zakládá odpovědnost porušitele a možnost každé ho státu (bez vlastní újmy) vznést odpovědnostní nárok podle článku 48 ARSIWA. Každý takový stát může požadovat zastavení (pokračujícího) protiprávního chování a případně reparace pro přímo poškozený stát nebo beneficiáře porušeného závazku. Vzhledem k fakultativní, konsensem podmíněné jurisdikci MSD ve sporném řízení se nový přístup k aktivní legitimaci státu bez individuální újmy dosud uplatnil pouze u některých závazků erga omnes partes . Jinak řečeno, bylo tomu díky propojení hmot něprávních závazků k ochraně společného zájmu s jurisdikční doložkou v konkrétní mnohostranné smlouvě, jako je Úmluva proti genocidě nebo Úmluva proti mučení. Soud takto připustil nejen aktivní legitimaci ( standing ) žalujícího státu, ale v některých případech také intervenci třetích stran. Jedná se typicky o intervenci dalších smluvních stran, které mají zájem na výkladu dané mnohostranné smlouvy. KAPITOLA 2 – Činnost Mezinárodního tribunálu pro mořské právo ve vybra né judikatuře – ukazuje, že Mezinárodní tribunál pro mořské právo se prosadil jako specializovaný mezinárodní soudní orgán. Významná je jeho úloha zejména v před běžných otázkách zejména před vytvořením arbitrážního tribunálu nebo v případech procedury neprodleného propuštění lodi a posádky. Zejména je zřejmá ustálená ju dikatura Tribunálu v otázkách neprodleného propuštění lodi. Tribunál ve svých pří padech vymezil několik faktorů, které musí být naplněny pro stanovení pobřežním státem výše přiměřené kauce nebo jiné finanční záruky. Důležitá je i jeho úloha v otáz kách mořského dna za hranicemi národní jurisdikce. Tribunál se snaží uplatnit i při vydávání obecnějších poradních posudků a postupně řeší i další spory, např. týkající se hranic. V této poslední otázce je však omezen pouze na vymezení hranic na moři. Při řešení sporů podle Úmluvy OSN o mořském právu je nutno konstatovat, že neexistuje jen jeden orgán pro řešení sporů podle Úmluvy. Rovněž neexistuje mechanismus pro zajištění jednoty (uniformity) v podobných případech před různými tribunály, tj. před soudy, ale i rozhodčími tribunály.

169