MEZINÁRODNÍ SOUDNICTVÍ: NOVÉ ÚKOLY A VÝZVY

KAPITOLA 3 – Vyvodenie zodpovednosti Ruskej federácie za medzinárodné zločiny spáchané na Ukrajine: prax Medzinárodného súdneho Dvora – autorka konstatuje, že rozhodnutí MSD nebylo takové, jaké Ukrajina očekávala. Pokud jde o výklad Úmluvy o potlačování financování terorismu, MSD zachoval svůj konzerva tivní přístup a omezil se na minimální možné rozhodnutí. MSD zúžil význam pojmu „finanční prostředky“ a v důsledku toho i pojmu „financování terorismu“ tím, že určil, že dodávání zbraní teroristickým skupinám a organizování výcviku jejich členů ne představuje financování terorismu. To vyvolává otázku nedostatečné účinnosti norem mezinárodního práva týkajících se potlačování financování terorismu. Podle našeho názoru by měla být Úmluva o potlačování financování terorismu reformována, proto že dodávky zbraní usnadňují činnost teroristů, neboť odpadá nutnost po nich pátrat. Pokud jde o Úmluvu o odstranění všech forem rasové diskriminace, jediným pozitiv ním bodem je, že MTS uznal diskriminaci Ukrajinců na Krymu, i když pouze v oblasti omezování vzdělávání v ukrajinštině. Ve všech ostatních obviněních MSD spatřuje politickou perzekuci, nikoli záměr Ruska diskriminovat etnické skupiny. Tento přístup MSD činí Úmluvu o odstranění všech forem rasové diskriminace téměř neúčinnou, neboť porušování téměř všech práv etnických menšin lze spojovat s politickými názory jejích představitelů. KAPITOLA 4 – Okupácia v judikatúre Medzinárodného súdneho dvora – se zabývala úlohou Mezinárodního soudního dvora při právním posuzování okupace, což je dočasná kontrola území jednoho státu ozbrojenými silami jiného státu bez souhla su tohoto státu. Zdůraznila postavení Mezinárodního soudního dvora jako hlavního orgánu OSN, který přispívá ke stabilitě a rozvoji mezinárodního práva. Kapitola ana lyzovala vybrané případy a poradní stanoviska Mezinárodního soudního dvora týkající se okupace a jejích právních aspektů a představila okupaci jako právní institut upra vený několika mezinárodními normami, zejména Haagskými úmluvami z roku 1907 a Ženevskými úmluvami z roku 1949. Mezinárodní soudní dvůr hraje zásadní roli při jejich výkladu a aplikaci, čímž ovlivňuje nejen právní doktrínu, ale i praxi států. Cílem kapitoly bylo ukázat, jak rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora přispívají k práv ní jistotě v otázkách okupace a jak formují vývoj mezinárodního práva v této oblasti, a představit posun od vnímání okupace jako faktického stavu k rozhodování o tom, že okupace jako taková je protiprávní. KAPITOLA 5 – Příspěvek Mezinárodního soudního dvora k porozumění me zinárodním sankcím – se za použití korpusové lingvistiky zabývá významem a uží váním pojmu „sankce“ v rozhodovací praxi Mezinárodního soudního dvora (MSD). Upozorňuje na jeho mnohoznačnost a absenci ustálené definice v mezinárodním prá vu a na to, že výraz sankce je v mezinárodních vztazích běžně používán státy i mezi národními organizacemi, ale právní věda stále hledá jeho přesné vymezení. Význam tohoto pojmu se v čase proměňuje a teprve v posledních letech se přibližuje chápání států a organizací, které sankce uplatňují jako nástroj zahraniční politiky. MSD se

170