MEZINÁRODNÍ SOUDNICTVÍ: NOVÉ ÚKOLY A VÝZVY

ÚVOD Rozhodovací činnost mezinárodních soudů, na kterou se zaměřuje tato monografie, přispívá v prvé řadě k tomu, abychom rozuměli konkrétním institutům mezinárod ního práva a tomu, jak jsou pravidla mezinárodního práva aplikována v konkrétních situacích. Současně napomáhá k pochopení obecných principů fungování mezinárod ního řádu. V této kolektivní monografii jde přitom nejen o rozhodovací, ale zejména též o in terpretativní funkci mezinárodních soudů. Soudní rozhodnutí jsou totiž také podpůr ným prostředkem k určování právních pravidel ve smyslu článku 38 odst. 1(d) Statutu Mezinárodního soudního dvora. Jinak řečeno, cílem knihy není ukázat jen, jak mezi národní soudy rozhodovaly konkrétní spory mezi státy, případně o obvinění ze zločinů podle mezinárodního práva (u Mezinárodního trestního soudu), ale jak svými rozsud ky a posudky přispěly a přispívají k nalézání a výkladu pravidel mezinárodního práva. Cílem první kapitoly, kterou zpracoval Pavel Šturma, je prozkoumat a zhodnotit trendy v judikatuře Mezinárodního soudního dvora, které se týkají výkladu a aplika ce té části multilaterálních závazků, které jsou určené všem členům mezinárodního společenství států (závazky erga omnes ), nebo všem státům, smluvním stranám urči tých mnohostranných smluv, které chrání společné zájmy (závazky erga omnes partes ). Jedná se o sice kvantitativně nepříliš četné závazky, které však mají zásadní význam pro charakter moderního obecného mezinárodního práva. Vedle závazků z obyčejových norem (především kogentní povahy) sem patří také některé mnohostranné smluvní režimy, zejména v oblasti lidských práv a mezinárodního práva životního prostředí. Tradiční model judiciálního řešení sporů, který dlouho vyhovoval a stále funguje pro velkou část sporů rozhodovaných MSD, je založen na tom, že velká část mezinárod ních závazků má bilaterální povahu. V případě jejich porušení jedním státem vzniká konkrétní, individuální újma druhému státu. Inovativní prvky, které MSD postupně a pod vlivem kodifikace mezinárodního práva v Komisi pro mezinárodní právo při jímá, navazují na uznání odlišností, které vyplývají ze závazků erga omnes (partes). V těchto případech sama protiprávnost (porušení závazku) zakládá odpovědnost po rušitele a možnost každého státu (bez vlastní újmy) vznést odpovědnostní nárok po dle článku 48 ARSIWA. Každý takový stát může požadovat zastavení (pokračujícího) protiprávního chování a případně reparace pro přímo poškozený stát nebo beneficiáře porušeného závazku. Ve druhé kapitole se Jan Ondřej zaměřuje na vymezení Mezinárodního tribunálu pro mořské právo jako specializovaného mezinárodního soudu. Kapitola je věnová na řízením, které jsou vedeny před Tribunálem a hlavním cílem je rozbor vybraných případů, které Mezinárodní Tribunál pro mořské právo řešil. Většina případů, kte ré Tribunál doposud řešil se týká předběžných opatření a neprodlenému propuštění

9