MEZINÁRODNÍ SOUDNICTVÍ: NOVÉ ÚKOLY A VÝZVY

plavidla a posádky. Právě rozboru případů, které se týkají neprodleného propuštění posádky je kapitola zejména věnována. V daných případech Tribunál vykládá příslušná ustanovení Úmluvy OSN o mořském právu. V kapitole jsou zahrnuty i případy, které nebyly jednoznačně přijaty soudci Mezinárodního tribunálu pro mořské právo a jsou v tomto směru sporné. Za významný je možné považovat první případ, který řešila Komora pro spory týkající se mořského dna. Jedná se o poradní posudek, který nere agoval na konkrétní případ, Komora se naopak vyslovila obecně k výkladu některých ustanovení Úmluvy OSN o mořském právu zejména ve vztahu k ochraně mořského prostředí. Třetí kapitolu zpracovala Liudmyla Golovko a hodnotí v ní roli, kterou sehrává Mezinárodní soudní dvůr v probíhajících sporech mezi Ukrajinou a Ruskou federací. Autorka analyzuje rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora ze dne 31. ledna 2024 o uplatňování Mezinárodní úmluvy o potlačování financování terorismu a Mezinárodní úmluvy o odstranění všech forem rasové diskriminace ve sporu Ukrajina proti Ruské federaci. Ukrajina měla omezené možnosti při výběru úmluv, jejichž porušení by moh la uplatnit u Mezinárodního soudního dvora, neboť Ruská federace neuznává jurisdik ci mezinárodních soudů, což se odráží v článku 79 její ústavy. Ukrajina si proto vybrala výše uvedené úmluvy. Cílem kapitoly je především odpovědět na otázku, zda podání žaloby k MSD může být účinným prostředkem ochrany Ukrajiny před porušením je jích práv v důsledku ruské agrese. MSD již ustanovení dotčených úmluv vyložil v roz sudku z roku 2021 (Katar proti Spojeným arabským emirátům) a ve věci Ahmadou Sadio Diallo z roku 2010 (Guinejská republika proti Demokratické republice Kongo). Je však třeba zdůraznit, že se jedná o první rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora ve věci samé týkající se porušení výše uvedených úmluv, což činí analýzu rozhodnutí soudu relevantní a je na místě se jí zabývat, protože tento rozsudek MSD může ovlivnit rozhodování zemí o tom, zda bude v budoucnu výhodné obrátit se na MSD v případě porušení dotčených úmluv. Katarína Šmigová se ve čtvrté kapitole věnuje problematice okupace v judikatuře Mezinárodního soudního dvora. Zaměřuje se na analýzu vybraných případů a porad ních stanovisek Mezinárodního soudního dvora k okupaci, neboť jde o jednu z oblastí, kde tento mezinárodní soudní orgán hraje významnou roli. Právní institut okupace označuje dočasnou kontrolu území jednoho státu ozbrojenými silami jiného státu, aniž by okupační mocnost získala svrchovanost, přičemž tato situace je upravena normami mezinárodního práva, zejména Haagskými úmluvami (1907) a Ženevskými úmluvami (1949), k jejichž výkladu Mezinárodní soudní dvůr svou judikaturou významně při spívá a ovlivňuje tak vývoj práva i v této oblasti. Cílem kapitoly je ukázat, jak na jedné straně rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora přispívají k právní jistotě v otáz kách okupace a jak na druhé straně formují vývoj mezinárodního práva v této oblasti.

10