MEZINÁRODNÍ SOUDNICTVÍ: NOVÉ ÚKOLY A VÝZVY

Zuzana Trávníčková se v páté kapitole rozhodla nahlédnout na vybrané texty roz hodnutí Mezinárodního soudního dvora nezvyklou optikou, kterou nabízí moderní obor korpusové lingvistiky. Cílem páté kapitoly je zjistit, jak Mezinárodní soudní dvůr a strany v řízeních pracují s pojmem „sankce“ a s dalšími souvisejícími výrazy, jako jsou „donucovací opatření“ nebo „omezující opatření“. Autorka se zaměřuje na to, jak často a v jakém významu se tyto výrazy vyskytují v rozhodnutích MSD, přičemž využívá metody korpusové lingvistiky a nástroje pro textovou analýzu. V šesté kapitole Lukáš Mareček otevírá druhou část této monografie, věnovanou otázkám mezinárodního trestního soudnictví. Zaměřuje se na rozsudky Mezinárodního trestního soudu (ICC) v případech Ongwen a Al Hassan, které jsou průlomové pro de finici a stíhání genderových zločinů v mezinárodním právu. Případ Ongwen definoval nucené manželství jako zločin proti lidskosti v podobě jiného nelidského činu, který se liší od sexuálních zločinů, jako je znásilnění nebo sexuální otroctví. Tento trestný čin zdůrazňuje genderovou újmu způsobenou vnucováním společenských očekávání oběti bez ohledu na její vůli. Případ Al Hassan se zaměřil na pronásledování na základě rodu, což je poprvé v historii, kdy byl tento trestný čin definován v Římském statutu Mezinárodního trestního soudu. Soudní senát však dospěl k závěru, že byla prokázána pouze náboženská motivace pronásledování, což bylo v odvolání napadeno obžalobou, pro kterou je genderový aspekt trestných činů ústřední součástí obžaloby. Tyto případy zdůrazňují význam rozlišování mezi sexuálními a genderovými trest nými činy, což umožňuje přesnější stíhání činů porušujících lidská práva na základě pohlaví. Diskuse rovněž upozorňuje na nedostatky slovenského a českého překladu Římského statutu, které nepřesně překládají pojem „gender“ jako „pohlaví“, což ztěžu je správné pochopení pojmu gender v mezinárodním právu. Tyto rozsudky přispívají k rozvoji mezinárodního trestního soudnictví a objasňují klíčové otázky související s diskriminací a pronásledováním na základě pohlaví. Autor sedmé kapitoly, Marek Janček, se věnuje legalitě zatykačů vydaných Mezi národním trestním soudem. Nabízí právní analýzu legality zatykačů Mezinárodního trestního soudu vůči představitelům států, které nejsou smluvními stranami Římského statutu, a kteří požívají imunity podle mezinárodního práva. Téma vyvolalo vášnivé diskuse mezi právníky zejména po vydání zatykačů na představitele Ruské federace a Izraele za údajné zločiny podle mezinárodního práva. Sedmá kapitola je rozdělena do čtyř částí. V první části autor objasňuje rozdíl mezi personální a funkční imunitou státních představitelů. Druhá a třetí část se zaměřují na vysvětlení dvou rovin, v nichž je třeba analyzovat soulad či nesoulad zatykačů Mezinárodního trestního soudu s imu nitami podle mezinárodního práva. První rovina se týká tzv. horizontálního vztahu mezi státy při výkonu zatykačů, zatímco druhá se zabývá tzv. vertikálním vztahem mezi Mezinárodním trestním soudem a státy. V této souvislosti jsou analyzována jednotli vá rozhodnutí, v nichž přípravné komory a odvolací senát Mezinárodního trestního

11