POKOJNÉ ŘEŠENÍ SPORŮ V MEZINÁRODNÍM PRÁVU

Označením za nové je kritérium odmítáno jako nelegitimní. Odkazuje k problému soudcovské tvorby práva, nežádoucímu odklonu Dvora od jeho předešlých rozsudků a narušení právní jistoty účastníků řízení. Jak uvedl jeden z komentátorů rozsudku: „ První problém je, že Dvůr založil své rozhodnutí na novém a nepředvídaném požadavku ‚objektivní vědomosti‘. Nesprávně tím použil svoji vlastní judikaturu. Ironií je, že předseda [Dvora] zdůvodnil svůj kladný hlas poukazem na ‚soudní imperativ‘, podle kterého musí být judikatura Dvora ‚vysoce konzistentní jak z důvodu právní jistoty, tak aby se vyhnula jakémukoliv podezření ze svévole‘. “ 18 Označení kritéria vědomosti za nové tedy není koncipováno jen jako námitka, že toto kritérium nebylo v předchozích rozsudcích výslovně či v jiné identifikovatelné formě vyjádřeno. Takováto námitka by ostatně sama o sobě postrádala smysl. Popírala by základní funkci Dvora interpretovat a aplikovat normy mezinárodního práva. Aplikovat normu na konkrétní případ znamená interpretovat její obsah vzhledem k projednávaným okolnostem. Obecná norma se v tomto procesu mění na normu konkrétní, obecná kritéria se transformují v kritéria zvláštní. Platí to i o aplikaci čl. 36 odst. 2 a čl. 38 Statutu na případy, ve kterých je posuzována existence sporu. Statut pouze stanoví, že úkolem a pravomocí Dvora je rozhodovat spory. Každé z dílčích kritérií sporu, která byla uvedena výše, bylo v okamžiku jeho první formulace Dvorem nové. Žádné z nich ale proto nebylo podrobeno kritice ani v době jeho přijetí, ani v ří- zení o žalobě podané Marshallovými ostrovy. Bylo již řečeno, že uvedená šestice kritérií představovala základ, na kterém se všichni soudci a soudkyně Dvora shodli. Smysluplně tvrdit, že určité kritérium stanovené Dvorem je nové, proto můžeme jen tehdy, chceme-li zdůraznit, že takovéto kritérium nelze platně odvodit ze znění, event. předmětu či účelu interpretované normy, anebo ze stávajících kritérií odvo- zených na jejím základě. Naopak, je-li nově formulované kritérium tímto způsobem odvoditelné, o nové kritérium se v relevantním smyslu nejedná. Jak tak si může výraz „nový“ zachovat svůj kritický potenciál. Nové kritérium je kritérium nepřípustné, ne- boť v ustálené judikatuře Dvora vytváří prostor diskontinuity a právní nejistoty. Je-li odmítnutí nového kritéria spojeno s obavou z diskontinuity a právní nejisto- ty, je takovéto odmítnutí nutně založeno na předpokladu, že dosavadní judikatura Dvora si kontinuitu zachovává. Pouze v případě existence „judikatury“, jakožto řady stejnorodých rozhodnutí, má smysl namítat, že Dvůr svoji judikaturu nesprávně pou- žil. Někteří kritici rozsudku tento předpoklad kontinuity explicitně vyjádřili ve svých 18 Ranganathan, S., Nuclear Weapons and the Court, AJIL Unbound , vol. 111, 2017, s. 89. Viz též Obligations concerning Negotiations relating to Cessation of the Nuclear Arms Race and to Nuclear Disarmament (Marshall Islands v. United Kingdom), Preliminary Objections, Judgment, I.C.J. Reports 2016, p. 1064 (Dissenting Opinion of Judge Robinson): „ The jurisprudence of the Court calls for an objective, flexible and pragmatic approach in determining the existence of a dispute. [...] There is not a single case in the Court’s case law that authorizes the Majority’s proposition that the determination of the existence of a dispute requires a finding of the respondent’s awareness of the applicant’s positive opposition to its views; that is, that the absence of evidence of the respondent’s awareness of the other party’s opposing view is fatal to a finding that a dispute exists. “

109