POKOJNÉ ŘEŠENÍ SPORŮ V MEZINÁRODNÍM PRÁVU

Charta OSN na rozdíl od Paktu Společnosti národů 46 zakotvuje komplexnější in stitucionální mechanismus kolektivní bezpečnosti a nespoléhá se pouze na bezpro středně použitelná ( angl. self-executing) ustanovení obsahující závazky členských států zasáhnout proti agresorovi. Právě Rada bezpečnosti je orgánem primárně odpovědným za udržování mezinárodního míru a bezpečnosti a kapitola VII Charty jí v tomto smy slu dává nejširší pravomoci. Zcela nově tak „Charta zakotvuje systém kolektivní bez pečnosti v režii Rady bezpečnosti, čímž v podstatě nahrazuje právo států vést válku“. 47 Článek 2(4) Charty OSN sám o sobě odráží významný posun v konceptu zákazu války – nejedná se jen o zákaz uchýlení se k politice války (běžný v dřívějších úpra vách), ale o celkový zákaz hrozby nebo užití síly, který je zakotven v tomto článku. Zakázáno je tedy nejen samotné užití síly, ale dokonce i pouhá hrozba silou. Toto představuje „revoluční odklon od existujícího obyčejového práva v oblasti užití síly“. 48 Závěr S ohledem na skutečnost, že úspěšné fungování systému kolektivní bezpečnosti je bezvýhradně podmíněno existencí mezinárodního orgánu s dostatečnou autoritou, jež státy uznávají a jejímž rozhodnutím jsou ochotny se bez výhrady podřizovat, přinesla Charta OSN několik zásadních změn. Na rozdíl od Společnosti národů zjednoduši la celou proceduru a významně posílila pravomoci Rady bezpečnosti, která je nejen oprávněna posoudit, zda došlo neoprávněnému užití ozbrojené síly, ale rozhodnout o protiopatřeních proti agresorovi. Oproti Radě Společnosti národů, která mohla vo jenské sankce pouze doporučit, by měla mít Rada bezpečnosti OSN kolektivní užití síly plně pod kontrolou. Ale je tomu skutečně tak?

46 Článek 12 Paktu Společnosti národů: „Členové Společnosti jsou zajedno v tom, … že se v žádném případě neuchýlí k válce dříve, než uplynou tři měsíce od rozsudku rozhodčích neb od zprávy Rady. Ve všech případech, kterých se týká tento článek, musí býti rozsudek rozhodčích vydán v přiměřené lhůtě a zpráva Rady musí býti pořízena do šesti měsíců ode dne, kdy na ni spor byl vznesen.“ 47 Thomas M. Franck: The United Nations as Guarantor of International Peace and Security: Past, Present and Future; in: Christian Tomuschat (ed.): The United Nations at the Age of Fifty – A Legal Perspective, Kluwer Law International, 1995, str. 27. 48 Christine Gray: International Law and the Use of Force , Oxford University Press, Oxford, 2000, str. 2.

42