POKOJNÉ ŘEŠENÍ SPORŮ V MEZINÁRODNÍM PRÁVU

Charta OSN na rozdíl od Paktu Společnosti národů 46 zakotvuje komplexnější in- stitucionální mechanismus kolektivní bezpečnosti a nespoléhá se pouze na bezpro- středně použitelná ( angl. self-executing) ustanovení obsahující závazky členských států zasáhnout proti agresorovi. Právě Rada bezpečnosti je orgánem primárně odpovědným za udržování mezinárodního míru a bezpečnosti a kapitola VII Charty jí v tomto smy- slu dává nejširší pravomoci. Zcela nově tak „Charta zakotvuje systém kolektivní bez- pečnosti v režii Rady bezpečnosti, čímž v podstatě nahrazuje právo států vést válku“. 47 Článek 2(4) Charty OSN sám o sobě odráží významný posun v konceptu zákazu války – nejedná se jen o zákaz uchýlení se k politice války (běžný v dřívějších úpra- vách), ale o celkový zákaz hrozby nebo užití síly, který je zakotven v tomto článku. Zakázáno je tedy nejen samotné užití síly, ale dokonce i pouhá hrozba silou. Toto představuje „revoluční odklon od existujícího obyčejového práva v oblasti užití síly“. 48 Závěr S ohledem na skutečnost, že úspěšné fungování systému kolektivní bezpečnosti je bezvýhradně podmíněno existencí mezinárodního orgánu s dostatečnou autoritou, jež státy uznávají a jejímž rozhodnutím jsou ochotny se bez výhrady podřizovat, přinesla Charta OSN několik zásadních změn. Na rozdíl od Společnosti národů zjednoduši- la celou proceduru a významně posílila pravomoci Rady bezpečnosti, která je nejen oprávněna posoudit, zda došlo neoprávněnému užití ozbrojené síly, ale rozhodnout o protiopatřeních proti agresorovi. Oproti Radě Společnosti národů, která mohla vo- jenské sankce pouze doporučit, by měla mít Rada bezpečnosti OSN kolektivní užití síly plně pod kontrolou. Ale je tomu skutečně tak?

46 Článek 12 Paktu Společnosti národů: „Členové Společnosti jsou zajedno v tom, … že se v žádném případě neuchýlí k válce dříve, než uplynou tři měsíce od rozsudku rozhodčích neb od zprávy Rady. Ve všech případech, kterých se týká tento článek, musí býti rozsudek rozhodčích vydán v přiměřené lhůtě a zpráva Rady musí býti pořízena do šesti měsíců ode dne, kdy na ni spor byl vznesen.“ 47 Thomas M. Franck: The United Nations as Guarantor of International Peace and Security: Past, Present and Future; in: Christian Tomuschat (ed.): The United Nations at the Age of Fifty – A Legal Perspective, Kluwer Law International, 1995, str. 27. 48 Christine Gray: International Law and the Use of Force , Oxford University Press, Oxford, 2000, str. 2.

42