POKOJNÉ ŘEŠENÍ SPORŮ V MEZINÁRODNÍM PRÁVU

se StatutemMSD, ovšem s tím zásadním rozdílem, že MSD je výslovně v čl. 92 Charty OSN uveden jako jeden ze šesti hlavních orgánů OSN. 20 Právní kontinuita mezi SDMS a MSD pak rovněž vychází z čl. 92 Charty OSN, dle něhož je Statut MSD „založen na statutu Stálého dvora mezinárodní spravedlnosti a je nedílnou částí této Charty“. Tato skutečnost je precizována v čl. 37 Statutu MSD, jenž stanoví: „Kdykoli platná smlouva nebo úmluva stanoví, že určitá otázka má být vznesena na soud, který zřídí Společnost národů, nebo na Stálý dvůr mezinárodní spravedlnosti, bude v této věci, pokud jde o účastníky tohoto statutu, příslušný Mezinárodní soudní dvůr.“ Faktická kontinuita pak spočívala v zachování sídla v Haagu a předání archívů, knihovny a kancelářského vybavení, jakož i převzetí velké části zaměstnanců kanceláře Soudu. Dle kapitoly 4 bodu E. Finální zprávy došlo k rozpuštění SDMS na základě rezoluce z 18. dubna 1946, s výhradou jeho likvidace. 21 Pro tyto účely pak zůstal ve své funkci vedoucí kanceláře SDMS a nezbytný personál kanceláře až do 19. červen- ce 1946, a ve Finální zprávě je pozitivně hodnoceno, že většina zaměstnanců kanceláře mohla nabídnout své zkušenosti a odbornost nově vzniklému MSD. 5. Otázky spojené se zánikem SN a vznikem OSN Navzdory detailně a pečlivě řízenému zániku SN (nebo možná právě proto) vy- vstává otázka nástupnictví a příp. (dis)kontinuity ze strany OSN. Jakkoliv se OSN snažila z mezinárodněpolitických důvodů odlišit od SN, aby nebyla spojována s jejími neúspěchy v oblasti kolektivní bezpečnosti a zákazu použití síly, lze argumentovat, že de facto a v některých případech částečně i de iure byla její nástupnickou organiza- cí. 22 Seidl-Hohenveldern k tomu uvádí: „ Protože Společnost národů byla rozpuštěna teprve po založení OSN, potud zde jde o případ nástupnictví. I bez výslovné přechodné úpravy mo- hou přejít zvláštní pravomoci jedné organizace na druhou, která v hlavních rysech převzala úkoly organizace předchozí (‚funkční nástupnictví‘ např. mezi Společností národů a OSN) .“ 23 Nejmarkantnější je otázka právního nástupnictví v případě Mezinárodní organizace práce [International Labour Organization] (MOP), která jako organizace se samostat- nou mezinárodněprávní subjektivitou pouze „přešla“ ze systému SN do systému OSN. Bod 11 rezoluce z 18. dubna 1946 potvrdil kontinuitu existence MOP a bod 14 mj. vlajkové lodi mezinárodní spravedlnosti, AUC Iuridica, 2019. Shodně k silnému elementu kontinuity mezi SDMS a MSD viz Inis L. Claude, Jr.: Swords into Plowshares: The Problem and Progress of International Organization, Random House, New York, 1956, s. 66. 20 Čepelka, Šturma, s. 364 a tam citovaná literatura. 21 Podkladem byla Zpráva a rezoluce prvního výboru o rozpuštění Stálého soudu mezinárodní sprave- dlnosti ze 17. dubna 1946 [Report and Resolution of the First Committee on the Dissolution of the Permanent Court of International Justice, A. 35. 1946]. 22 Claude, Jr. z hlediska teoretických přístupů k mezinárodním organizacím a analýzy jejich povahy a struktury jednoznačně tvrdí, že OSN byla revidovanou verzí SN (s. 66). 23 Ignaz Seidl-Hohenveldern: Mezinárodní právo veřejné , Codex Bohemia, 1999, s. 159.

49