POKOJNÉ ŘEŠENÍ SPORŮ V MEZINÁRODNÍM PRÁVU

stanovil, že na MOP bude převedeno vlastnické právo k pozemku a budovám, jež do- posud v Ženevě užívala, což se také stalo. 24 Další spornou otázkou, jež v této souvislosti vyvstává, je celkově způsob zániku SN. Mělo totiž vůbec Shromáždění SN pravomoc k přijetí rezoluce o jejím rozpuštění a zániku? Pakt [Covenant] SN byl standardní mezinárodní smlouvou uzavřenou mezi státy jako vysokými smluvními stranami. Neměla tedy její platnost být rovněž ukon- čena standardními postupy práva mezinárodních smluv, tj. sjednáním mezinárodní smlouvy (např. ve formě protokolu k Paktu SN), která by stanovila ukončení jeho platnosti a zánik organizace? Dle mého názoru jednoznačně ano. Pokud se totiž podíváme na čl. 3 odst. 3 Paktu SN, na nějž rezoluce odkazuje jako na právní základ, tak uvedené ustanovení žádnou pravo- moc k rozpuštění organizace neobsahuje: „ Shromáždění nalézá o všech otázkách, které spadají do oboru působnosti Společnosti nebo které se dotýkají světového míru.“ Jedná se tedy o klasický princip svěření pravomoci za strany zakládajících států, omezenou pů- sobností SN stanovenou jejím zakládajícím Paktem. J. Malenovský v obecné rovině k pravomocím mezinárodních organizací uvádí: „Smluvním zakotvením kompetencí se definuje prostor, který organizace zásadně nesmí přestoupit a uvnitř něhož se orga- nizaci se organizaci garantuje relativní nezávislost na členských státech.“ 25 Jestliže však Pakt SN výslovně nesvěřil Shromáždění pravomoc rozpustit organizaci, není ani mož- né, aby Shromáždění rozhodlo de facto o ukončení platnosti mezinárodní smlouvy, jíž bylo zřízeno, stejně jako jí byla založena celá organizace, jejímž bylo orgánem. 26 Byla tedy rezoluce o zániku SN přijata ultra vires a jako taková by měla být považo- vána za neplatný (nulitní) akt bez právních účinků? Obávám se, že to je nutný důsle- dek situace, kdy orgán mezinárodní organizace rozhodne ve věci, v níž nemá pravo- moc. Bylo by snad možné tvrdit, že hlasování 34 členů Shromáždění SN ve prospěch jejího zániku by mohlo znamenat projev vůle směřující k ukončení platnosti zakláda- 26 Myers k tomu na s. 332 poznamenává, že z právního hlediska je významná skutečnost, že rezoluce sta- novila „rozpuštění“ [dissolution] SN, a nikoliv zrušení, vypovězení či prohlášení o neplatnosti Paktu SN: „ It is legally significant that the Assembly dissolved the ‚League of Nations‘, and did not abrogate, denounce, declare null and void or otherwise pronounce on the status of the Covenant, which contains no provision for its cessation either in itself or as Part I of four treaties of peace. “ Z toho pak dovozuje, že SN zanikla z vůle všech členských států, vyjádřené prostřednictvím Shromáždění jako jejího orgánu, který měl pravomoc rozhodovat „ o všech otázkách, které spadají do oboru působnosti Společnosti “, a mohl tedy rozhodnout o trvalém nevykonávání působnosti SN: „ The machinery ceased to exist by decision of the whole member- ship speaking through its organ the Assembly which, constitutionally qualified to deal with matters ‚within the sphere of action‘, by corollary application decided on a permanent inaction of the League, as respects both organs and functions. “ Uvedené tvrzení však považuji za účelovou snahu obhájit překročení pravomoci ze strany Shromáždění a obávám se, že dostatečně nerozptyluje pochybnosti z hlediska dodržení principů práva mezinárodních smluv a svěření pravomocí. 24 Hodnota pozemku a budov byla asi 3.600.000,- CHF. Na MOP byl také převeden odpovídající podíl v Renovačním fondu, který činil 105.078,75 CHF. Viz kapitola 1 B. Finální zprávy Likvidační komise. 25 Jiří Malenovský: Mezinárodní právo veřejné – obecná část , Doplněk, Brno, 1997, s. 98.

50