POKOJNÉ ŘEŠENÍ SPORŮ V MEZINÁRODNÍM PRÁVU

Závěr Je nepochybné, že Charta OSN samotná nepředpokládá možnost revize či přezku- mu platnosti rezolucí RB. O výslovném odmítnutí této myšlenky svědčí i travaux pré- paraitores Charty. Přesto je tato otázka po skončení „Studené války“ diskutována, a to zejména v souvislosti s některými kauzami, které MSD ve svých rozsudcích a posud- cích v návaznosti řeší. Jedná se stále o kontroverzní téma se širokými politickými kono- tacemi. Zdá se být zřejmé, že především stálí členové RB nemají zájem na posílení úlo- hy MSD a tím i možného oslabení jejich pozice v RB. Podle Charty má RB „základní odpovědnost za zachování mezinárodního míru a bezpečnosti“, přičemž mezi členy OSN je „shoda o tom, že Rada bezpečnosti …jedná jejich jménem“ (čl. 24 odst. 1) Členové OSN se také zavázali, že „přijmou a splní rozhodnutí Rady bezpečnosti podle Charty“ (čl. 25) Charta OSN poskytla RB zcela mimořádné mocenské postavení a při uzavírání Charty se o nějakém přezkumu rozhodnutí RB ve skutečnosti ani serióz- ně neuvažovalo. Příspěvek se snaží analyzovat vzájemný vztah mezi pravomocemi RB a MSD z pohledu samotné Charty OSN i na základě judikatury MSD. V tomto vzta- hu se prolínají otázky politického charakteru s právními otázkami jurisdikce, zvláště s ohledem na právní interpretaci kapitoly VII Charty. Obecně lze konstatovat, že se jedná o vzájemný vztah mezi hlavními orgány OSN, který se úzce dotýká v posled- ních letech široce proklamované „mezinárodní vlády práva“ (the international rule of law). Nemůže být proto ani pochyb o tom, že pravomoci RB podle kapitoly VII musí být vykonávány v souladu se zásadami a cíli OSN. RB představuje politický a právní orgán, který odráží asymetrický mocenský poměr mezi velmocemi a ostatními státy. Jedná se o zásadní výjimku ze zásady „svrchované rovnosti“ členů OSN (čl. 1 odst. 2 Charty) formalizované ve prospěch vítězných mocností po 2. světové válce. Vývoj mezinárodních vztahů může mít dopad na možnou změnu a upevnění vztahu mezi RB a MSD, i vzhledem k „oživlé“ činnosti MSD. Při posuzování činnosti MSD nelze zapomínat, že MSD může jednat pouze v případě, že strany sporu přijmou jeho jurisdikci nebo pokud VS a RB požádají MSD o posudek „o kterékoli právní otázce“. O posudek mohou žádat i jiné orgány OSN a odborné organizace, které jsou k tomu zmocněny VS. Jinými slovy MSD nemůže nikdy na rozdíl od RB (viz čl. 33, 34 nebo 36 Charty jednat sua sponte, tedy z vlastní iniciativy. Ve všech případech, kdy MSD nějakým způsobem potvrdil svou jurisdikci, zatím nedošlo k právní konfrontaci mezi stanovisky MSD a rozhodnutím RB. Není proto ani jasné, jaké následky by mělo případné rozhodnutí MSD, že RB nebo VS, případ- ně i jiné orgány OSN překročily své pravomoci. Názory se zde liší. Podle některých autorů rezoluce RB ultra vires nebo porušující normy jus cogens by byly neplatné ab initio, a proto i bez právní závaznosti. 54 Zdůrazňují přitom výhradní odpovědnost RB 54 DOEHRING, K. Unlawful Resolution of the Security Council and their Legal Consequences, Max Planck Yearbook of the United Nations Law 1997, s. 91; FROWEIN, J. A., KRISCH, N. Introduction to Charter VII, in SIMMA, P. and Al. The Charter of the United Nations: A Commentary, Oxford 2002, para 29.

85