POKOJNÉ ŘEŠENÍ SPORŮ V MEZINÁRODNÍM PRÁVU

dnes vyvolává každé navržené a vyhlášené zatímní opatření živou odbornou diskusi. Jejím tematickým středobodem bývá v posledních letech především podmínka pravdě- podobnosti, kterou soud v roce 2009 3 formuloval jako jednu z dalších podmínek pro vydání zatímního opatření. 4 V celkovém pohledu na odbornou reflexi problematiky zatímních opatření MSD lze konstatovat, že jsou to právě podmínky pro uložení ZO a práce Soudu s nimi, co přitahuje nejintenzivnější zájem odborníků. Méně pozornosti je věnováno procesu vydávání ZO, který lze na první pohled označit (v porovnání s rozšiřujícími se podmínkami) za relativně stabilní. Zásadním podnětem pro odbor- nou reflexi ZO bylo svým způsobem ojedinělé rozhodnutí MSD o závaznosti zatím- ních opatření ve věci LaGrandových, které ukončilo dosavadní pochybnosti o právním efektu ZO. K rozsudku ve věci LaGrand z června 2001 se jako k milníku obrací i tato kapitola. Od rozhodnutí uplynulo více než 18 let. Bohatá diskuze, vzbouřená samotným rozhod- nutím, soustřeďovaná na analýzu textu tohoto konkrétního rozsudku, jeho historické a právní souvislosti, se za tu dobu zklidnila. Bratři LaGrandové vstoupili do učebnic me- zinárodního práva v odstavcích věnovaných závaznosti zatímních opatření MSD, o níž dnes již nepanují žádné pochyby. Jméno LaGrandových lze najít také v komentářích ke Statutu Mezinárodního soudního dvora a jednacím řádům, 5 neboť v jejich případě Soud – dosud jedinkrát – rozhodl o vydání zatímních opatření proprio motu. S časovým odstupem je na místě položit si otázku, jak se potvrzení závaznosti ZO projevilo v praxi států. Žádají státy o zatímní opatření po roce 2001 častěji s vědomím, že Soudem vydaná opatření budou druhou nebo ostatní strany sporu zavazovat? Lze říci, že vzrostl zájem států o zatímní opatření poté, co MSD konstatoval jejich závaznost? Na uvedenou výzkumnou otázku tato kapitola odpovídá kvantitativní analýzou. Respektuje a zohledňuje přitom jak běžná omezení pro kvantitativní analýza ve spo- lečenských vědách, které se projeví v okamžiku vyvozování závěrů, tak celkové pojetí scény, na níž rozhodování MSD probíhá. Východiskem pro zodpovězení výzkumné otázky je zmapování vývoje pravidel pro ukládání zatímních opatření a dynamiky je- Maurice H. Mendelson, ‘Interim measures of protection in cases of contested jurisdiction‘ [1972] British Yearbook of International Law 259. 3 Questions relating to the Obligation to Prosecute or Extradite (Belgium v . Senegal), Judgment, I.C.J. Reports 2012 , p. 422. 4 Srov. Cameron Miles, ‘Plausibility and the ICJ: A response to Somos and Sparks’ (Völkerrechtsblog, 12 October 2018) citováno 11. 11. 2019; Anne Peters, ‘“Vulnerability” versus “Plausibility”: Righting or Wronging the Regime of Provisional Measures? Reflections on ICJ, Ukraine v. Russian Federation, Order of 19 April 2017’ (EJIL:Talk!, 5 May 017) citováno 11. 11. 2019; Massimo Lando, ‘Plausibility in the Provisional Measures Jurisprudence of the International Court of Justice‘ [2018] 3 Leiden Journal of International Law 641-668. 5 Oellers-Frahm, Karin. Article 41. In: Zimmermann, A., Tams, Ch. J., Oellers-Frahm, K. and Tomuschat, Ch. eds. The Statute of the International Court of Justice (3rd Edition): A Commentary (Oxford Commentaries on International Law, Oxford University Press 2012) par. 57.

89