POKOJNÉ ŘEŠENÍ SPORŮ V MEZINÁRODNÍM PRÁVU

pouze k upřesnění původních pravidel, nikoliv k jejich obsahovému vývoji, změně nebo podstatnějšímu rozšíření. Ve všech verzích jednacího řádu (JŘ) lze nalézt ustanovení o tom, že žádost o ZO může být učiněna kdykoliv v průběhu řízení a že má uvést konkrétní požadovaná opatření, že žádost o ZO má přednost před ostatními případy a Soud ji projedná se vší naléhavostí, že na základě nových skutečností mohou být ZO navržena ve věci, ve kte- ré byl dřívější návrh na ZO zamítnut. Všechny veze JŘ se dále shodují v tom, Soud může nařídit i jiná, než navržená opat- ření; zatímco JŘ 1948 10 se v tomto směru spokojuje se stručnou formulací „ other than those proposed“ (čl. 66 odst. 4), JŘ 1978 upřesňuje, že Soud může nařídit ZO „ that are in whole or in part other than those requested, or that ought to be taken or complied with by the party which has itself made the request.“ (čl. 74 odst. 2). S tím souvisí i možnost, aby ZO byla vydána proprio motu (JŘ 1972, čl. 75 odst. 1). Napříč jednacími řády prostupuje povinnost předsedy Soudu, resp. Soudu jako ta- kového, stanovit termín pro ústní slyšení ve věci zatímních opatření a vyslechnout k nim strany. 11 Jak ovšem Soud dovodil v usnesení o vydání ZO ve věci LaGrandových (odst. 12), při využití možnosti uložit ZO proprio motu mohou být ZO uložena i bez slyšení stran. 12 Od roku 1978 JŘ specifikuje, že žádost má mít písemnou formu 13 a také, že kro- mě požadovaných opatření má navrhovatel uvést, jaké jsou důsledky jejich neuložení (čl. 73 odst. 2). Poslední změna JŘ, účinná od října 2019, se týká rušení nebo změny ZO v době do vydání rozsudku ve věci. Zatímco JŘ 1948 v této věci uváděl, že „ The Court may at any time by reason of a change in the situation revoke or modify its decision indicating interim measures of protection.“ (čl. 66 odst. 7), JŘ 1978 uvedl příslušné 10 United States. Congress. Senate. Committee on Foreign Relations. Strengthening the International Court of Justice: Hearings, Ninety-third Congress, First Session . citováno 19. 10. 2019, str. 231. 11 Původní a aktuální verze jednacího řádu se nicméně liší ve formulaci, kterou ve vztahu k ústnímu slyšení užívají. Zatímco podle původního jednacího řádu: „ The Court shall only indicate interim measures of protection after giving the parties an opportunity of presenting their observations on the subject .“ (JŘ 1948, čl. 61 odst. 8, shodně JŘ 1972, čl. 66. odst. 8), od roku 1972 platí, že: „ The Court, or the President if the Court is not sitting, shall fix a date for a hearing which will afford the parties an opportunity of being represented at it. The Court shall receive and take into account any observations that may be presented to it before the closure of the oral proceedings.” (JŘ 1972, čl. 74 odst. 3). 12 Ve věci LaGrandových podala sice Spolková republika Německo návrh na vydání zatímních opatření, nicméně vhledem k časové tísni, kdy do nařízené popravy zbýval méně než jeden den, požádal současně německý zástupce s odkazem na možnost Soudu postupovat proprio motu o vydání ZO bez slyšení stran. Popsaný postup byl ale Soudem skutečně využit pouze jedinkrát a za vyhrocených okolností. I přesto vzbudil určité rozpaky; srov. nesouhlasné stanovisko soudce Thomase Buergenthala, zejména odst. 22, ve kterém soudce nezpochybňuje obecnou možnost rozhodnutí Soudu o ZO bez slyšení stran, nicméně s ohledem na konkrétní okolnosti (kdy podle jeho názoru SRN mohla o ZO požádat již mnohem dříve, a to dokonce v řádu let), je takový postup porušením spravedlnosti v řízení v neprospěch USA. 13 Žádný z dřívějších návrhů ovšem nebyl nikdy podán jinak než písemně.

91