PRACOVNÍ PRÁVO A SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ V DOBĚ KORONAVIRU / Jan Pichrt - Jakub Morávek (ed.)

toliko v případě čtyř výpovědních důvodů, a to zakotvených v rámci § 52 písm. c), písm. d), písm. e) a písm. f ) ZP. Již s přihlédnutím k samotné povaze uváděných důvo- dů pro výpověď, oproti těm, na jejichž základě výpověď i přes existenci ochranné doby platně dát lze, se zvolený přístup jeví jako zcela racionální. Ze zákonného taxativního katalogu výpovědních důvodů je ve vymezeném kon- textu nutno pozornost dále věnovat ještě těm, pro které by zaměstnavatel se zaměst- nancem byl oprávněn okamžitě zrušit pracovní poměr 36 , a těm, jež souvisejí s poru- šením určité povinnosti ze strany zaměstnance. Primárně se v tomto smyslu jedná o závažné porušení pracovní povinnosti 37 nebo o její soustavné méně závažné porušo- vání [je-li naplněna hypotéza normy podle § 52 písm. g) část věty za středníkem ZP]. Sekundárně pak jde o porušení jiné povinnosti zaměstnance vymezené v rámci § 301a ZP zvlášť hrubým způsobem. Předestřená povinnost zaměstnance je konkretizována jako toliko nutnost zdržovat se v době dočasné pracovní neschopnosti v místě poby- tu a dodržovat dobu a rozsah povolených vycházek. 38 Za místo pobytu je citovaným ustanovením považováno to, jež bylo ošetřujícímu lékaři sděleno při vzniku dočasné pracovní neschopnosti 39 , popřípadě místo, na něž byl pobyt dodatečně změněn, v sou- ladu s § 56 odst. 3 ZNP však výhradně po předchozím souhlasu ošetřujícího lékaře. Zcela elementární předpoklad k výše uvedenému však vždy představuje podmínka stanovící, že nastíněná povinnost zaměstnance spočívající ve vymezeném dodržování režimu dočasně práce neschopného pojištěnce je ve vztahu k pracovněprávní úpravě relevantní toliko v době prvních 14 kalendářních dnů trvání pracovní neschopnosti. Po uplynutí této doby je již prostor přenechán odlišným (veřejnoprávním) instrumen- tům z oblasti práva sociálního zabezpečení, aplikovaným přímo příslušnými orgány nemocenského pojištění. Jinými slovy řečeno, počátkem 15. dne dočasné pracovní neschopnosti zaměstnance ztrácí zaměstnavatel svá oprávnění, jež jsou mu zákoní- kem práce v diskutovaném kontextu poskytována. Tuto triádu lze stručně shrnout jako oprávnění kontroly 40 a zároveň vedle toho jako právo buď redukovat nebo neposkyt- nout náhradu mzdy (platu nebo odměny z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr) 41 , nebo dát, jakkoli toliko v nejzávažnějších případech zjištěných pochybení na straně zaměstnance, tomuto zaměstnanci výpověď. K naposledy uváděnému lze poukázat na již předestřenou invazi veřejného práva do pojmově soukromoprávní materie pracovněprávních vztahů. Jedná se o praktický projev principiálně nežádoucí, nekoncepční úpravy, jelikož zákonodárce zde poně- kud rezignoval na kýžený předpoklad rozumnosti a inkorporoval svojí povahou ryze 36 Srov. § 55 odst. 1 písm. a), písm. b) ZP. 37 Literou zákona jde o porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnan- cem vykonávané práci; viz dikci § 52 písm. g) ZP. 38 Viz § 301a ZP, ve spojení s § 56 odst. 2 písm. b) ZNP. 39 Blíže ke vzniku dočasné pracovní neschopnosti viz § 57 ZNP. 40 Uskutečňované na základě § 192 odst. 6 ZP. 41 Za podmínek stanovených v rámci § 192 odst. 5 ZP.

103