PRACOVNÍ PRÁVO A SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ V DOBĚ KORONAVIRU / Jan Pichrt - Jakub Morávek (ed.)

i zejména finančně nákladný 8 experiment s nevyzkoušenou (a důkladnou analýzou nepodloženou) změnou ve způsobu výpočtu dovolené. Jinou změnou zákoníku práce vláda za celý krizový rok 2020 zaměstnancům „ne- pomohla“ a nevydali jsme se tak ani cestou Slovenska a řady dalších zemí, které se specifické situace nastalé v souvislosti s pandemií pokusily řešit speciální, byť třeba jen časově omezenou novelou zákoníku práce 9 ; u nás bylo zaměstnavatelům do těžké doby naopak přispěno potřebou koupit si nový či up-gradovat starý software na nový výpočet dovolené nebo vypočítávat od 1. 1. 2021 „v ruce“ podivné matematické rov- nice kalkulující dovolenou s přesností na hodiny, případně až na minuty pokud jde o nedočerpané části 10 . Bohužel onen duch „období budování socializmu“ (viz citát uvedený shora) je dosud patrný nejen z mnohých ustanovení zákoníku práce, ale též z mnohých přístupů aplikačních. Spolu s většinou kolegů z pražské katedry pracovního práva a práva sociál- ního zabezpečení jsem nikdy nebyl toho názoru, že situace spojená s nuceným uzavře- ním některých provozů v první vlně koronaviru je bez dalšího „klasickou“ překážkou v práci na straně zaměstnavatele ve smyslu § 208 zákoníku práce, zejména v tom ohle- du, že jsme se nemohli ztotožnit se strohým vyjádřením MPSV ze dne 14. 3. 2020 11 , které v podstatě bez dalšího konstatovalo, že zaměstnanci z uzavřených provozů (pa- rafrázováno): „budou doma za 100% náhrady mzdy od zaměstnavatele dle § 208 ZPr a ten to prostě zaplatí (‚musí unést‘)“ . O žádných programech „Antivirus“ v té době ještě nebylo řeči – naopak ve veřejném prostoru bylo možné slyšet názory, že zaměstnavatel/ podnikatel, který nemá rezervy na pokrytí několika dnů „nepráce“ svých zaměstnanců, by měl raději skončit s podnikáním /v duchu hesla „hospod a butiků je stejně moc“/ a jít pracovat do továren – ty v té době dále fungovaly bez restrikcí (je totiž všeobecně známo, že v českých továrnách se lidé nescházejí a pracují osamoceně, ve dvou a více „Důvodová zpráva přiznává, že náklady na pořízení licence k specializovanému v softwaru se mohou vyšplhat až na 130 tisíc Kč, neřeší však, jaké náklady u podnikatelů vyvolá takto zásadní změna právní úpravy, která bude muset být promítnuta jak do příslušného softwaru, tak i do znalostí lidí, kteří s ním pracují. Jistě však v mnoha případech půjde o řád desetitisíců. Je otázkou, zda právě nyní je nejlepší doba, kdy by po podnikate- lích měl být takový výdaj požadován, a zda vláda, která na podporu zaměstnavatelů jinak vynakládá nemalé prostředky daňových poplatníků, nemohla své pochopení pro jejich situaci projevit i iniciativou směřující k tomu, aby zaměstnavatelům tento náklad nevznikl.“ Tamtéž. 9 Tamtéž. 10 K tomu srov. např. Morávek, J. Novela zákoníku práce, aneb jak se to (ne)povedlo. Právní rozhledy. 2020, č. 13-14, s. 488-494. 11 Viz https://www.mpsv.cz/documents/20142/1248138/Zam%C4%9Bstnanec+nevykon%C3%A- 1v%C3%A1+pr%C3%A1ci+proto%C5%BEe+do%C5%A1lo+k+uzav%C5%99en%C3%AD+- pracovi%C5%A1t%C4%9B+nebo+om ezen%C3%AD+jeho+provozu.pdf/?fbclid=IwAR1jjS8Iwfa- O8uNXRmWPHzsLMaKcLt2SroWXVaNIfML3Tee Rd1cQnN0Apag (navštíveno 16.3.2020) na obhajobu její nezbytnosti; kdo působí i v praxi potvrdí, že uváděné odstrašující příklady se v reálném životě objevovaly spíše raritně a zaměstnavatelé se jim snažili i za dosavadní úpravy předcházet, již proto, že nechtěli mít „nespokojené“ zaměstnance, tím spíše v době nedávného boje o každou pracovní sílu.“ Ibidem, str. 8. 8

10

Made with FlippingBook Ebook Creator