PRACOVNÍ PRÁVO A SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ V DOBĚ KORONAVIRU / Jan Pichrt - Jakub Morávek (ed.)

vstupní a pravidelné lékařské prohlídky, povinnosti zaměstnavatele zajišťovat přimě- řené sociální zajištění a vybavit pracoviště prostředky pro poskytnutí první pomoci. Ustanovení o noční práci jsou kogentní a uplatnění smluvní volnosti zde nepřipadá v úvahu. Posledním tématem samostatně upraveným v rámci tohoto okruhu je pracovní pohotovost. Ta zásadu smluvní volnosti respektuje v tom, že je možné ji požadovat jen na základě dohody se zaměstnancem, přičemž za ni musí být poskytována odměna. Ze společných ustanovení o pracovní době a době odpočinku je možné zmínit ještě ustanovení § 96 zákoníku práce, stanovující povinnost zaměstnavatele vést u jednotli- vých zaměstnanců evidenci směn, práce přesčas, noční práce a pracovní pohotovosti, včetně vyznačení začátku a konce směn. Toto ustanovení je kogentní a nemůže být předmětem individuální dohody mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. 4.2 Pracovní doba a doba odpočinku z hlediska rovného zacházení a zákazu diskriminace Oblasti pracovní doby a doby odpočinku je možné dále rozebrat v souvislosti se zásadou rovného zacházení a zákazu diskriminace. První otázkou je zde právní úprava stanovené týdenní pracovní doby. Zákon zde rozlišuje délku stanovené týdenní pra- covní doby pro různé skupiny zaměstnanců; zatímco základní zákonná délka pracovní doby je 40 hodin, některé skupiny zaměstnanců – zaměstnanci pracující v podzemí a zaměstnanci pracující v dvousměnném, třísměnném (resp. od 1. 1. 2021 vícesměn- ném) a nepřetržitém pracovním režimu. 49 Tyto odlišnosti se však vždy zakládají na po- vaze a náročnosti vykonávané práce. Jiné je to v případě omezení pracovní doby za- městnanců mladších 18 let podle § 79a zákoníku práce, u nichž jednak nesmí délka týdenní pracovní doby překročit 40 hodin v souhrnu ve všech základních pracovně- právních vztazích, jednak délka jeho směny nesmí překročit 8 hodin. V tomto ustano- vení je možné vysledovat upřednostnění ústavní zásady ochrany mladistvých v pracov- něprávních vztazích (čl. 29 odst. 2, volněji také čl. 32 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) před zákazem diskriminace na základě věku, který by vyplýval z ustanovení § 16 zákoníku práce nebo § 2 odst. 3 antidiskriminačního zákona. Se zaměstnancem může být sjednána kratší pracovní doba. Evropské právo, kon- krétně směrnice Rady 97/81/ ES ze dne 15. prosince 1997 o rámcové dohodě o částeč- ném pracovním úvazku uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS, 50 v této souvislosti zdůrazňuje zabezpečení rovného zacházení se zaměstnanci na kratší pracov- ní dobu ve srovnání se zaměstnanci pracujícími na plný úvazek. „Základnou myšlien- kou a účelom směrnice je zabezpečenie odstranenia diskiminácie zamestnancov na kratší 49 K některým dalším odchylkám, vyplývajícím ze zvláštních právních předpisů, srov. BĚLINA, Miroslav; DRÁPAL, Ljubomír a kol. Zákoník práce: Komentář . 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 525. 50 Směrnice Rady 97/81/ ES ze dne 15. prosince 1997 o rámcové dohodě o částečném pracovním úvazku uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS.

118