PRACOVNÍ PRÁVO A SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ V DOBĚ KORONAVIRU / Jan Pichrt - Jakub Morávek (ed.)

c) zákaz čerpání dovolené pro zdravotnická povolání po dobou nouzového stavu. V rámci nouzového stavu vyhlášeného dne 30. září 2020 (s účinností od 5. říj- na 2020) 55 lze potom zmínit především tato opatření 56 : a) doporučení (od 22. října 2020) a následně nařízení (od 28. října) zaměstnava- telům využívat práci na dálku, pokud ji zaměstnanci mohou vzhledem k cha- rakteru práce a provozním podmínkám vykonávat v místě bydliště, b) doporučení zaměstnavatelů, podporovat dovolené a placené volno a obdobné nástroje uvedené v kolektivní smlouvě. 5.1 Koronavirová opatření z pohledu smluvní volnosti V první řadě je třeba zdůraznit, že opatření směřující vůči zaměstnavatelům (a tím k regulaci pracovněprávního vztahu mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem) mělo v době jarního nouzového stavu po celou dobu pouze charakter doporučení. Opatření tedy respektovala smluvní charakter pracovněprávních vztahů, v jehož rámci není možné, aby zaměstnavatel jednostranně zaměstnancům nařídil práci z domova. Oproti tomu v rámci podzimního nouzového stavu vláda zaměstnancům využití práce z domova nařídila. Místo výkonu práce je jednou z podstatných náležitostí pracovního poměru, které lze změnit pouze na základě dohody. Došlo-li v důsledku jiných opatření k zákazu pří- tomnosti zaměstnance na pracovišti, mělo by být ponecháno na vůli zaměstnance, zda souhlasí s výkonem práce z domova, nebo zda danou situaci akceptuje jako překážku v práci. Z hlediska smluvní volnosti může být sporné, nakolik zaměstnavatelé sku- tečně mohou práci z domova nařídit, případně zda při „doporučení“ práce z domova zjišťovali souhlas zaměstnanců. Lze konstatovat, že nařizování práce z domova proti vůli zaměstnanců není v souladu se zásadou smluvní volnosti v pracovním právu. Ani z příslušných krizových předpisů 57 nevyplývá právo vlády či jiného orgánu zasahovat do soukromoprávních vztahů mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, neboť nařízení práce z domova patrně nelze podřadit pod omezení svobody pohybu a pobytu [ustano- vení § 5 písm. c) krizového zákona]. Lze se tak domnívat, že práce s domova nemůže být v rozporu s pracovní smlouvou nařízena a zaměstnanec, který odmítne pracovat z domova, neporušuje své pracovní povinnosti. Řešením konformním se zásadami pracovního práva a zákoníkem práce by mohla být taková formulace pracovní smlouvy, v které by jako místo výkonu práce bylo sjed- náno jak pracoviště zaměstnavatele, tak jiné místo (zpravidla bydliště zaměstnance) s tím, že zaměstnavatel je pro konkrétní směnu oprávněn určit, v kterém z více míst 55 Usnesení Vlády České republiky ze dne 30. září 2020 č. 957. 56 Usnesení Vlády České republiky ze dne 21. října 2020 č. 1078, ze dne 26. října 2020 č. 1102, ze dne 30. října 2020 č. 1113 (k 13. 11. 2020 platí tato opatření do 20. 11. 2020). 57 Ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky ve znění pozdějších předpisů; zákon č. 240/2000 Sb., krizový zákon, ve znění pozdějších předpisů.

120