PRACOVNÍ PRÁVO A SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ V DOBĚ KORONAVIRU / Jan Pichrt - Jakub Morávek (ed.)

b) sociální původ a majetek, které mohou komplikovat skloubení práce na dálku a školní výuky na dálku v důsledku omezeného přístupu k potřebným tech- nickým zařízením; koronavirová opatření tak budou zpravidla hůře dopadat na chudší domácnosti, kterým mohou znemožnit výkon práce či vzdělávání, c) zdravotní stav a věk, které představují limitující faktory, které mohou znesnad- nit využití technologií nezbytných pro výkon práce z domova; starší lidé či lidé s postižením tak mohou v důsledku toho přijít o zaměstnání, protože práci v nových podmínkách nedokáží plnohodnotně vykonávat bez nezbytného za- školení, d) manželský a rodinný stav a vztah a povinnosti k rodině, kdy opět v souvislosti s nutností sladit pracovní a školní povinnosti budou opatření hůře dopadat na rodiny s dětmi. e) Zejména uzavření škol a z toho plynoucí přítomnost dětí školního věku v do- mácnosti komplikuje plnohodnotnou realizaci pracovní doby, a to především tam, kde si zaměstnanec nemůže práci z domova rozvrhnout sám, ale je po- vinen ji odvést v pracovní dobu stanovenou zaměstnavatelem (či se na dálku účastnit v reálném čase pracovních aktivit – online schůzky atp.). Závěr Opatření proti pandemii koronaviru přinášejí celosvětově nové výzvy, a to i v ob- lasti pracovního práva. Jednou z oblastí, do které dopadají, je také právní úprava pracovní doby. Ta byla v této kapitole zkoumána především ve světle dvou základních (a do určité míry protichůdných) zásad pracovního práva, a to zásady smluvní volnosti a zásady rovného zacházení a zákazu diskriminace. Z hlediska zásady smluvní volnosti se jako nejproblematičtější jeví takové vládní zásahy, které proti vůli smluvních stran (či jedné z nich) zasahují do pracovněprávního vztahu mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Z hlediska zásady rovného zacházení je potom třeba zdůraznit především skutečnost, že opatření nedopadají na všechny sku- piny obyvatel stejným způsobem, ale nesou s sebou nepříznivé efekty především pro slabší či ohrožené skupiny lidí – rodiče s dětmi, lidi vyššího věku či lidi s postižením. Zkušenosti získané při realizaci koronavirových opatření by pak měly být využity pro zamyšlení při případných změnách de lege ferenda tak, aby právní úprava zá- koníku práce (i případná opatření při dalších obdobných mimořádných událostech) zbytečně nezasahovala do smluvní vůle subjektů soukromého práva a současně byl v co nejširší možné míře zmírněn nepříznivý dopad takových událostí na nejvíce ohrožené skupiny osob.

122