PRACOVNÍ PRÁVO A SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ V DOBĚ KORONAVIRU / Jan Pichrt - Jakub Morávek (ed.)

KORONAVIRUS A OSOBY ZASTÍRAJÍCÍ PRACOVNĚPRÁVNÍ VZTAH

Mgr. Tereza Antlová 1

1. Úvod Na jaře letošního roku zasáhla naši zemi a celý svět pandemie. Z čínského města Wu-chan se do světa rozšířil nový typ koronaviru označovaný jako SARS-COV-2, který způsobuje nemoc nazvanou COVID-19. Poprvé v historii naší země byl pro celé území České republiky vyhlášen nouzový stav. Jarní část epidemie jsme relativně zvládli. V současné době, na podzim roku 2020, však začínáme platit vysokou daň za léto bez roušek a pozdě přijatá opatření. A znovu celá země žije v nouzovém stavu. Dopady epidemie jsou nejen zdravotní, ekonomické a sociální, ale také právní. Třebaže na právní dopady se ve jménu „ochrany životů a zdraví“ často zapomíná. Říká se, že v nouzi poznáš přítele. Lehce modifikované přísloví by mohlo znít – v případě krize poznáš kvalitu zákona. Současná situace ukazuje, že ač je podle Ústavy Česká republika právním státem, Ústava ani právo nic neznamenají, pokud je lid, tj. nositel státní moci, v domnění, že je ohrožen jeho život a zdraví. Koronavirus již od jara omlouvá mnohé a současná epidemie poměrně tvrdým způsobem odhaluje, jak nízké je právní povědomí v České republice a jak málo osob zná svá práva a povinnosti. V důsledku toho jsme již po několik měsíců svědky lidských příběhů, v nichž za- městnanec dostává „okamžitou výpověď“, pro absurdnost situace s dovětkem „doho- dou“ a nájemce ví, že sice teprve poprvé nedokáže řádně a včas zaplatit nájemné, přesto však již v podstatě žije na ulici, jelikož pronajímatel jej nechává okamžitě vystěhovat. Jedny ze základních principů a zásad práva – ignoratia iuris non excusat a právo kaž- dého brát se za vlastní štěstí a štěstí své rodiny 2 , zůstávají zcela nepovšimnuty. Situaci dokresluje skutečnost, že řada lidí automaticky přeřadila do módu chování, ve kterém je jednání proti zákonným předpisům omluveno současnou krizí a část společnosti je přesvědčena, že v této době právo neplatí (nebo alespoň ne absolutně). Vše výše uvedené se dotýká i oblasti pracovního práva. Značná část zaměstnava- telů je stále nucena ne-li zcela, tak alespoň částečně, omezovat svou činnost, což má za následek propouštění zaměstnanců, mnohdy i oním zcela mimoprávní rámec se nacházejícím způsobem „okamžité výpovědi dohodou“. Na tyto osoby však pracovní právo a jeho ochrana stále ještě explicitně dopadá, týká se jich nejen výpovědní doba, ale také ustanovení o překážkách na straně zaměstnavatele a zaměřeny jsou na ně pod- 1 Doktorandka na Katedře pracovního práva a sociálního zabezpečení Právnické fakulty Masarykovy uni- verzity. 2 Vyjádřena v ustanovení § 3 odst. 1 zákon ač. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších před- pisů (dále „občanský zákoník“).

123