PRACOVNÍ PRÁVO A SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ V DOBĚ KORONAVIRU / Jan Pichrt - Jakub Morávek (ed.)

odstavec daného ustanovení podle kterého se „[p]rávní jednání se posuzuje podle svého obsahu“ . Na základě toho není relevantní, jak strany své jednání označí a za jaké je považují. Naplňuje-li totiž jejich jednání znaky závislé práce, vznikl mezi stranami pra- covněprávní vztah, třebaže k tomu nesměřoval přímý, navenek uvedený, projev jejich vůle. Pracovněprávní vztah tak bude sice zastřený, avšak jednání stran bude posuzová- no podle svého skutečného obsahu. 13 Pro praxi má toto posouzení významné dopady. Jak již bylo řečeno, ustanovení § 2 zákoníku práce, které vymezuje závislou práci, je totiž ustanovením kogentním a nelze se od něj odchýlit. I v případě, kdy strany jednají simulovaně a uzavřou občanskopráv- ní smlouvu, nevymaňují se tím z působnosti zákoníku práce. 14 Strany si však mnohdy neuvědomují, že i zastřený pracovněprávní vztah je stále pracovněprávním vztahem, a proto se normy zákoníku práce bezezbytku vztahují i na ně a dopadají v plném rozsa- hu i na jejich práva a povinnosti. Obě ze stran se jich také mohou domáhat, byť se tak s ohledem na nevědomost stran zpravidla neděje, což dokládá také současná koronavi- rová situace. I pokud by si však osoba pracující v rámci zastřeného pracovněprávního vztahu byla vědoma skutečnosti, že je fakticky zaměstnancem, v řadě případů by se musela se svým nárokem obrátit na soud. Z právního hlediska jednoznačné řešení, z laického, resp. lidského hlediska řešení náročné, nejisté a neefektivní. Ve výše zmíněném článku V krizi se ukazuje prokletí švarcsystému je zmíněn pří- běh jedné ženy, která pracovala jako manažerka v kadeřnictví. Neměla však uzavřenou pracovní smlouvu, popř. některou z dohod o pracích konaných mimo pracovní po- měr, ale pracovala „na živnostňák “. Z pohledu právníka je zarážející citace této ženy, která byla v článku uvedena: „…takže teď jsem bez práce, ale včera jsem mluvila se šéfem a ten říkal, že nás v tom nenechají, že nám nějak pomůžou.“ 15 Z této věty, resp. z použití pojmu šéf a spojení jsem bez práce, lze usoudit, že daná žena s největší prav- děpodobností konala ve skutečnosti závislou práci, avšak mimo pracovněprávní vztah. Pracovněprávní normy na ni tak dopadají, musela by se však nejprve o této skutečnosti vědět a následně se jejich účinnosti domáhat. K výše uvedenému příběhu lze dodat, že jedná-li se o příběh pravdivý a majitel kadeřnictví skutečně pomohl, jde o lepší varian- tu než v řadě jiných případů, kdy jsou osoby pracující v zastřeném pracovněprávním vztahu mezi prvními, s nimiž je ukončena pracovní spolupráce. Posuzování právního vztahu podle jeho skutečného obsahu má dopady také ve vztahu k uváděným výhodám „švarcsystému“ spočívajícím v neplacení odvodů za zaměstnance a odlišném výpočtu daňových povinností. Bylo by mylné se domnívat, 13 JOUZA, Ladislav. Uplatňování nového občanského zákoníku v pracovněprávních vztazích. In: CODE- XIS [právní informační systém]. ATLAS CONSULTING spol. s. r. o., © 2020, publikováno 1. 1. 2013 [cit. 12. 11. 2020]. ISSN 2464-5982. 14 ŠTEFKO, Martin. Výkon závislé práce. In: Časopis pro právní vědu a praxi [online]. Brno: Masarykova univerzita. Roč. 16, č. 4 (2008), [cit. 12. 11. 2020], s. 337-345 (s. 339). ISSN 1805-2789. Dostupné z https://journals.muni.cz/cpvp/article/view/6641/6028 15 UHLOVÁ, Saša. V krizi se ukazuje prokletí švarcsystému, op. cit.

128