PRACOVNÍ PRÁVO A SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ V DOBĚ KORONAVIRU / Jan Pichrt - Jakub Morávek (ed.)

ných obligatorních náležitostí pracovní smlouvy místo výkonu práce. 3 Právní úprava nestanoví žádné bližší podmínky ani požadavky na způsob, jakým má být místo vý- konu práce sjednáno. V praxi není nutné je omezovat na adresu zaměstnavatele ani na jeho provozovny, může být dokonce sjednáno jako místo bydliště zaměstnance. Právní úprava dokonce nevylučuje, aby jako místo výkonu práce bylo sjednáno míst několik například provozovna zaměstnavatele a bydliště zaměstnance. Jednou sjednané místo výkonu práce může být samozřejmě v průběhu trvání pracovního poměru měně- no, pokud se na této změně strany pracovního poměru dohodnou. 4 V případě, že je závislá práce vykonávána na základě některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, není místo výkonu práce zákonem požadovanou obsahovou náležitostí ani dohody o provedení práce, ani dohody o pracovní činnosti. 5 Práce vykonávána na základě těchto pracovněprávních vztahů tedy může být konána kdekoli, ať už je to na pracovišti zaměstnavatele nebo na jiném dohodnutém místě na- příklad v místě bydliště zaměstnance. Zda bude k výkonu závislé práce, ať už v pracov- ním poměru nebo na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, do- cházet na pracovišti zaměstnavatele nebo mimo toto/tato pracoviště, podléhá výhrad- ně ujednání smluvních stran základního pracovněprávního vztahu. Z podoby právní úpravy je zřejmé, že zákon pouze požaduje, aby se strany na místě, kde bude práce vykonávána, dohodly. Skutečnost, že zákoník práce dopodrobna neupravuje všechny aspekty tzv. homeoffice, nemusí být podle mínění autorky tohoto příspěvku překážkou jejího širšího využití a strany základního pracovněprávního vtahu by měly ve větší míře využít smluvní volnosti jakožto základní zásady soukromého práva. V této souvislosti se lze ztotožnit s názorem, že v případě této formy výkonu práce by měla být smluvním stranám ponechána větší míra autonomie vůle, čímž by se zákonodárce vyhnul riziku a možné budoucí kritice, že přijetím podrobnější právní úpravy výkonu práce mimo pracoviště zaměstnavatele dojde k omezení smluvní volnosti účastníků základních pra- covněprávních vztahů a tento způsob výkonu práce pro některé z nich ztratí na přitaž- livosti. 6 Odmítání nebo omezování využívání možnosti výkonu práce z domova toliko s odůvodněním, že zákoník práce tento způsob práce neupravuje, může být vnímáno do jisté míry jako neschopnost využití smluvní volnosti v oblasti pracovněprávních vztahů. Může nicméně představovat jistý signál, že adresáti norem pracovního práva by přece jen uvítali jakousi „kuchařku“, která by obsahovala „recept“, jak k výkonu práce, ať už z domova nebo mimo pracoviště zaměstnavatele, přistoupit.

Srov. ust. § 34 odst. 1 zákoníku práce. Srov. ust. § 40 odst. 1 zákoníku práce. Srov. ust. § 75 a 76 zákoníku práce.

3

4

5

6 Srov. rovněž např. Tkadlec, M., Homeoffice dnes a zítra, Soukromé právo 9/2020, Wolters Kluwer, str. 10.

43