PRACOVNÍ PRÁVO A SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ V DOBĚ KORONAVIRU / Jan Pichrt - Jakub Morávek (ed.)

2. Může zaměstnavatel výkon práce z domova nařídit? V průběhu posledních několika měsíců se lze setkat s praxí, že zaměstnavatelé ve snaze zabránit setkávání zaměstnanců na pracovišti zaměstnancům tzv. homeoffice nařizují. Nutno podotknout, že jsou k tomu ostatně veřejně vyzívání značnou částí politické reprezentace. V této souvislosti je nicméně třeba zhodnotit, do jaké míry sahá dispoziční pravomoc zaměstnavatele. Jde zejména o odpověď na otázku, zda zaměstna- vatel skutečně může zaměstnanci výkon práce z domova, popřípadě mimo pracoviště nařídit, respektive, zda je zaměstnanec povinen pokyn zaměstnavatele směřující k vý- konu práce z domova nebo mimo pracoviště zaměstnavatele splnit. Jak již bylo uvedeno, výkon práce podle pokynů zaměstnavatele je jedním z defi- ničních znaků závislé práce. Dalším z nich je pak vztah nadřízeností zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance. Oba tyto definiční znaky závislé práce jsou nicméně limi- továny podobou platné právní úpravy. Pokud jde o možnost zaměstnavatele vydávat pokyny k výkonu závislé práce, je třeba vycházet mimo jiné z úpravy práv a povinností obou účastníků základního pracovněprávního vztahu. Od vzniku pracovního poměru je zaměstnanec povinen podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pra- covní smlouvy. 7 Zaměstnavatel má ze zákona právo přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, což ve své podstatě ohraničuje dispoziční pravomoc zaměstnavatele, respektive závaznost jeho pokynů z hlediska místa výkonu práce. Pokud nebyla práce z domova v pracovní smlouvě ani jiné smlouvě sjednána, nemá podle názoru autor- ky tohoto příspěvku zaměstnanec povinnost pokyn směřující k jejímu výkonu splnit. Konat práce v jiném místě, než byly sjednány v pracovní smlouvě, je zaměstnanec po- vinen jen v případech stanovených zákoníkem práce. 8 Změna místa výkonu práce, byť by měla být dočasná, respektive ohraničená dobou trvání nepříznivé epidemiologické situace, podléhá dohodě tedy souhlasu obou účastníků základního pracovněprávního vztahu. Autorka tohoto příspěvku se domnívá, že zaměstnanec nemá povinnost upo- slechnout pokynu zaměstnavatele směřujícímu k výkonu práce z domova ani v případě odůvodnění tohoto pokynu účely bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. V této souvislosti se lze setkat se s tím, že zaměstnavatelé ve své podstatě vnímají za jeden z nedostatků platné právní úpravy právě skutečnost, že nemohou zaměstnan- cům výkon práce z domova nařídit. Pokud některý ze zaměstnanců odmítne práci, která byla až dosud vykonávána v místě sjednaném v pracovní smlouvě či jiné do- hodě, kterým bylo některé/některá z pracovišť zaměstnavatele, nemůže zaměstnavatel zaměstnance postihnout. V případě, že výkon práce v místě sjednaném jako místo výkonu práce ohrožuje bezpečnost a ochranu zdraví při práci a zaměstnanec odmítne vykonávat práci mimo toto místo, je třeba na tuto situaci pohlížet jako na překážku

7 Srov. ust. § 38 odst. 1 zákoníku práce. Uvedené se samozřejmě týká rovněž právních vztahů založených dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr. 8 Srov. ust. § 40 odst. 2 zákoníku práce.

44