PRACOVNÍ PRÁVO A SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ V DOBĚ KORONAVIRU / Jan Pichrt - Jakub Morávek (ed.)

KORONAVIRUS – PŘEKÁŽKA V PRÁCI NA STRANĚ STÁTU?

prof. JUDr. Jan Pichrt, Ph.D.*

1. Úvodem Název tohoto příspěvku 1 – jakkoliv je „titulkově nepřesný“ a z pohledu pracovní- ho práva „hrubě nesprávný“ – je přeci jen do jisté míry vystihující pocity toho, kdo (obdobně jako autor tohoto příspěvku) od státu očekává i v těžké době koronavirové pandemie osvědčení schopnosti plnění jeho úkolů a rolí. Jen asi menšina z nás neměla (minimálně alespoň občas) v uplynulých měsících roku 2020 pocit, že stát zůstává co do rychlosti, nasazení (viditelně pak obzvláště v době „prázdninové“), vnitřní nerozpornosti a upřímnosti prezentace svých kroků v boji s důsledky koronavirové pandemie vůči svým občanům poměrně často mnohé dlužen. Je tedy na místě si položit shora uvedenou řečnickou otázku a podívat se společně na některé aspekty a disfunkce, které byly v důsledku koronavirové krize poodhaleny (ne- jen) v českém pracovním právu. Pokusme se vzít si z nich jisté poučení pro podobné (bohužel předem nikoliv zcela vyloučitelné) situace budoucí, neboť pokud (opět s pou- žitím nepřesné paralely z práva pracovního) je v případě výskytu překážky v práci (ať již na straně zaměstnance či zaměstnavatele) důsledkem dočasná, právem upravená, suspenze pracovního závazku, pak od státu naopak občané v době podobných „překážek“ opráv- něně očekávají, že své povinnosti v základu splní – jejich suspenze se prostě konat nesmí. Zvolený titulek má ještě jeden konkrétnější podtext, reagující na fakt, že stále více zaměstnavatelů – prodejců, restauratérů, hoteliérů a poskytovatelů nejrůznějších služeb má sílící pocit, že označovat vynucené a záhy již skoro celoroční (s drobnými přestávkami) uzavření jejich provozů ze strany státu za „překážku v práci na straně zaměstnavatele“, je – minimálně v rovině jazykové – nepřiléhavé. Zůstanu-li pouze v rovině pracovněprávní, pak některé legislativní i exekutivní kroky v boji s důsledky pandemie odhalily několik aspektů, kterým bych se dále rád, alespoň ve zkratce, věnoval. * Autor je vedoucím katedry pracovního práva a práva sociálního zabezpečení Právnické fakulty Univer- zity Karlovy, předsedou národní a místopředsedou Mezinárodní společnosti pro pracovní právo a právo sociálního zabezpečení (ISLSSL), členem Komise pro pracovní právo Legislativní rady vlády a advoká- tem v Praze. 1 Příspěvek zohledňuje stav ke dni 1. prosinci 2020 a vznikl díky podpoře poskytované v rámci výzkumného projektu „Soukromé právo a výzvy dneška“, id. č. PROGRES Q03, a projektu (výzkumného centra) UNCE – Závislá práce v 21. století – otázky a výzvy. Příspěvek částečně navazuje na přednášku „Co koronavirus odhalil v pracovním právu“ přednesenou autorem dne 9. září 2020 v Brně na konferenci „Personalistika, právo a vzdělávání ve veřejné správě“, organizované Klubem personalistů, o.p.s.

7