PRACOVNÍ PRÁVO A SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ V DOBĚ KORONAVIRU / Jan Pichrt - Jakub Morávek (ed.)

u zaměstnance projevily či projeví příznaky nemoci. Důvodem je fakt, že přítomnost viru COVID-19 v organismu je odchylkou od běžného zdravotního stavu. Podkladem takového zpracování údaje o zdravotním stavu může být čl. 9 odst. 2 písm. b) nebo c) obecného nařízení o ochraně osobních údajů. Ve vztahu k souvisejí- cím údajům, tedy pro zpřístupnění jména a příjmení zaměstnance, příp. jeho pracov- ního zařazení a dalších nezbytných identifikátorů, může být právním titulem z hle- diska čl. 6 obecného nařízení o ochraně osobních údajů odst. 1 písm. c), d) nebo f ). Podobně jako u bodu 1) shora se lze s ohledem k okolnostem klonit k čl. 9 odst. 2 písm. b) a k čl. 6 odst. 1 písm. c) obecného nařízení o ochraně osobních údajů. Důvodem je fakt, že čl. 6 odst. 1 písm. f ) nemá v čl. 9 odst. 2 nařízení alternativu. U právního titulu odkazujícího se na životně důležité zájmy subjektu údajů nebo třetí osoby pak bude u čl. 9 odst. 2 písm. b) obecného nařízení jen obtížně možné uvažovat o naplnění podmínky: „ v případě, že subjekt údajů není fyzicky nebo právně způsobilý udělit souhlas. “ Jak již bylo naznačeno shora, s ohledem na princip minimalizace zásahu do chráně- ných hodnot zaměstnavateli svědčí právo informovat o zjištěné pozitivitě zaměstnance pouze takové osoby (zaměstnance a další osoby, vůči nimž zaměstnavatel na pracovišti plní povinnosti podle předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci), u nichž je pravděpodobné, že s dotyčným mohli být v rizikovém kontaktu. Primární by mělo být adresné kontaktování a informování potenciálně dotčených osob bez ztotožnění pozi- tivně testovaného, resp. se ztotožněním, nelze-li jinak. Až není-li takový postup možný (například není možné v úplnosti zjistit, ve kterých všech případech šlo o rizikový kontakt – lze mít za to, že taková situace bude poměrně běžná), je možné přistoupit k otevřenému informování zaměstnanců (se ztotožněním pozitivně testovaného, je- -li to třeba pro efektivní řešení věci – realizaci povinností zaměstnavatele na úseku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci), u nichž mohlo k rizikovému kontaktu prav- děpodobně dojít (například zaměstnanců HR oddělení závodu zaměstnavatele, kde pozitivní zaměstnanec působí – informování zaměstnanců ve výrobě stejného závodu, pokud je u nich rizikový kontakt vyloučen, není nezbytné a pro takové informování zaměstnavateli právo nesvědčí). Podkladem pro interní trasování rizikových kontaktů, tedy pro zpracování osob- ních údajů osob, u nichž potenciálně došlo k rizikovému kontaktu s nakaženým, bude na straně zaměstnavatele opětovně čl. 6 odst. 1 písm. c) obecného nařízení o ochraně osobních údajů opírající se o ust. § 101 a § 102 ZPr. Informace o potenciálně rizikovém kontaktu by měla zahrnovat vedle informací o karanténě a souvisejícím postupu, který by měl následovat ze strany krajské hygie- nické stanice (takové informování není zaměstnavateli uloženo, lze jej však považovat kvůli jistotě na straně zaměstnance za žádoucí), také srozumitelné sdělení, že poskyt- nuté údaje o pozitivitě jsou určeny pouze pro realizaci právními předpisy a souvisejí-

91