PRACOVNÍ PRÁVO A SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ V DOBĚ KORONAVIRU / Jan Pichrt - Jakub Morávek (ed.)

dence dříve jen těžko představitelné, jako je využívání on-line kamer jako prostředku kontroly, zda je zaměstnanec ve stanovenou či oznámenou dobu připraven k výkonu práce, či jako prostředku ověřování, zda ve stanovené či oznámené době zaměstnanec práci koná. V kontextu protiepidemiologických omezujících opatření a z nich ply- noucího omezení sociálního kontaktu se aktuální stává i problematika sociální izolace a její důsledky pro pracovní, ale i osobní život zaměstnance. Diskutuje se o oprávnění zaměstnavatele po zaměstnanci požadovat využívání aplikace eRouška na mobilním zařízení určeném k výkonu práce. 18 V řadě případů je zde mj. výrazný aspekt ochrany osobních údajů. Ač není právní úprava na ochranu osobních údajů bez chyby, nelze jí upřít, že problematické momen- ty související s pandemií, stejně jako distančním způsobem výkonu práce, umožňuje (do značné míry díky své obecnosti) v podstatě uspokojivě řešit. Stejné však (bohužel) neplatí o právní úpravě pracovněprávních vztahů. Ta vyžadu- je naléhavě revizi. Právní úprava neobstála v mimořádných podmínkách, které vyvolala pandemie COVID-19, což je (do určité míry) omluvitelné. Vedle toho však neumož- ňuje reagovat na trendy ve způsobu výkonu závislé práce, které přinesly nové techno- logie, což již (jelikož je na tento aspekt poukazováno dlouhodobě) omluvitelné není. Právní úprava vyžaduje revizi, která bude reflektovat aktuální situaci, tedy socio- logickou, technologickou a hospodářskou realitu. Změnu, která povede k odpovídají- címu vyváženému poměru organizačních a ochranných institutů v právní úpravě pra- covněprávních vztahů; v tomto směru je třeba sledovat základní linii, jejíž podstatu lze vystihnout zjednodušeně řečeno tak, že oslabení organizačních figur a z toho plynoucí větší volnost na straně zaměstnance by měla být úměrně tomu doprovázena zvýšením odpovědnosti zaměstnance a oslabením ochranných prvků obecně. 19 Z tohoto hlediska je koronavirová pandemie příležitostí, na které lze stavět, neboť jasně obnažila nedostatky a slabá místa. Věřme, že časy experimentů v pracovněprávní legislativě již minuly, 20 a napříště bude úsilí směřováno tam, kde je ho zapotřebí, a že podkladem pro změnu legislativy tentokráte bude důsledná, komplexní a přesvědčivá 18 K tomuto Úřad pro ochranu osobních údajů mj. uvádí: „Aplikace eRouška je založena na dobrovolnosti. K jejímu používání nemůže být nikdo nucen, tedy ani zaměstnanec využívající služební mobilní telefon jako pracovní prostředek přidělený zaměstnavatelem. Zaměstnavatel nemůže bez zákonného zmocnění ukládat za- městnanci povinnost stát se subjektem údajů ve zpracování, u kterého zaměstnavatel není správcem osobních údajů. Povinné mobilní aplikace by ze zákona měly poskytnout záruky, že údaje umožňující identifikaci konkrét- ního uživatele aplikace jsou využity pouze k trasování možného šíření nákazy COVID-19, za důsledného dodržení zásady omezení uložení osobních údajů pouze po dobu nezbytně nutnou. K jinému účelu být využity nemohou.“ 19 K tomuto srov. op. cit. sub. 18. 20 Viz Morávek, J. Novela zákoníku práce, anebo jak se to (ne)povedlo. Právní rozhledy. Praha: C. H. Beck. 2020. sv. 13-14. sv. 488-494.

93