PRAKTIKUM SPRÁVNÍHO PRÁVA

9. ZADÁNÍ:

Část 1: 1) a) § 46 odst. 2 s. ř. s.;

b) § 16 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.; c) § 14 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.

2) Proti rozhodnutí správního orgánu se lze žalobou podle části páté o. s. ř. bránit v případě, že správní orgán rozhodoval o záležitosti vyplývající z práva soukromého (viz § 244 o. s. ř.); a to buď o sporu, nebo o jiné právní věci. V prvním případě tak správní orgán rozhodoval ve sporném řízení (viz § 141 spr. ř.) na základě zvláštního zákonného zmocnění spor vyplývající ze soukromo právních vztahů. V takových sporech by standardně rozhodoval „civilní“ soud; zvláštní zákon ale tuto pravomoc svěřil právě správnímu orgánu, typicky z dů vodu, že se jedná o specifické odvětví sporů, ve kterém má správní orgán větší odbornost, důvodem může být i snaha o odbřemenění soudů i větší flexibilita ří zení před správním orgánem. Příkladem mohou být rozhodnutí finančního arbitra ve spotřebitelských sporech mezi spotřebitelem a poskytovateli některých zejména finančních služeb (viz § 1 odst. 1 zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi), rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu v tzv. účastnických sporech podle § 129 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích (např. mezi mobil ním operátorem a uživatelem). Ve druhém případě se jedná o různé právní věci, které rovněž vyplývají z prá va soukromého, ale nemají povahu sporů (v těchto případech může být zařazení do práva soukromého či veřejného spornější; skutečnost, že jejich přezkum probí há v režimu části páté o. s. ř., je v některých případech primárně určena zákonem, nikoliv materiálním posouzením právního vztahu). Typickým příkladem jsou roz hodnutí katastrálního úřadu o zamítnutí návrhu na vklad do katastru nemovitostí (ve věci jde o posuzování soukromoprávních vztahů k nemovitým věcem) – viz § 18 odst. 5 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), nebo rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu o náhradě za vyvlastnění – viz § 28 odst. 1 vyvl. zák. 3) a) Předběžné projednání nároku: Jedná se ve vztahu k újmě (škodě a nema jetkové újmě), za niž v režimu zákona č. 82/1998 Sb. odpovídá stát (nikoliv ale územní správný celek!), o zvláště upravený postup (v § 14 a 15 zákona), kterým se nárok uplatňuje u příslušné organizační složky státu. Té (resp. státu) je ponechána lhůta 6 měsíců k dobrovolnému plnění (k posouzení oprávně nosti nároku); po tuto dobu neběží promlčecí lhůty (viz § 35 odst. 1 zákona),

82