Pomahač: Proměny správního soudnictví

3. Veřejná správa jako součást civilizace Původ veřejné správy je dávný a souvisí se vznikem civilizace. Civilizaci spojujeme s představou fungujícího uspořádání života ve společnosti a veřejná správa je v pozadí tohoto fungování. Žádná civilizace ale není věčná: vzniká, rozvíjí se, stagnuje a zaniká. I na tom má veřejná správa podíl. Ve slově civilizace slyšíme latinské slovo civis . O civilizacích ve významu uspořá- daných společností se začalo psát stejně tak jako o veřejné správě ve významu činnosti nesoucí se za trvalým účelem řízení věcí veřejných až v 19. století. Občanská společnost byla tehdy objevena jako nositel stability. Čili, jak hezky říká Ottův slovník naučný, zobčanštění se stalo protivou stavu barbarství. Ve 20. století se rozšířila představa civilizace ve smyslu relativně pohodlného měst- ského života, v němž se „přirozeně“ projevují vzorce činností generovaných právem, ve- řejnou správou, obchodem a kultivovaným náboženstvím. 29 Jan Sokol to vyjádřil takto: „Civilizace jako způsob života občanů velkých měst tedy klade na první místo pokojné a diskrétní soužití, individuální lidskou svobodu a přísně posuzuje všechno, co by ji mohlo ohrozit. Protože ve vnějším prostoru, na veřejnosti, nehledá velké ctnosti ani lidskou vřelost nebo dokonce projevy hrdinství, klade takový důraz na vnější, formální pravidla a anonymní instituce, které mají hladce fungovat, zajišťovat, co je třeba – a už nic víc… Tak se může i většině lidí ve společnosti zdát, že organizace a uspořádání, v němž mohou žít jako civilizovaní, je něco přirozeného, samozřejmého, na co má každý z nich dokonce právo.“ 30 Albert Schweitzer přičítal světovou krizi ztrátě etické představy o smyslu existence lidstva. Do značné míry souzní jeho úvahy se známějšími souběžnými teoriemi o civili- začních cyklech a kolapsech. Tak například ve svých obrysech morfologie světových dě- jin Zánik Západu Oswald Spengler narýsoval civilizaci jako poslední předsmrtnou fází vývoje kultury, protože byl přesvědčen, že civilizace jsou nejzazšími a nejumělejšími stavy, k nimž je lidstvo schopno dospět. Protože s koncem určité civilizace svět nekon- čí, dospělo k tomuto stavu lidstvo už mnohokrát. Tak například civilizace východního Středomoří spojená s egyptskou dominací dospěla do závěrečné fáze ve 12. století př. n.l., římská antická civilizace ve 3. století a poslední tradiční čínská civilizace v 16. století. Spengler shledával shodné strukturní a funkční změny politické organizace společnosti příznačné pro konec určité civilizace: rozmáhá se politika násilí, politické národy se mění v beztvaré obyvatelstvo, vše se stává kořistí a civilizované životní postoje se mění na pralidské stavy. Nakolik je i naše přemýšlení zanořeno do ustáleného pojmosloví a zároveň klademe důraz na téma stabilního a funkčního uspořádání života ve spo- 29 WALLBANK, T. W. – TAYLOR, A. M. Civilization. Past and Present. Vol. 1 . Chicago: Scott Foresman, 1949, s. 11. 30 SOKOL, J. Civilizace a kultura (Koreferát na francouzsko-českém semináři společenských věd CEFRES 12.12.2002). In: Jan Sokol [online]. [cit. 2021-10-05]. Dostupné na: http://www.jansokol.cz/2014/03/ civilizace-a-kultura.

24