Pomahač: Proměny správního soudnictví

6. Institucionální dialog a vyhlídky správního soudnictví Judicializace veřejné správy má ambivalentní důsledky. Soudní kontrola může být prospěšná, napravuje-li právní chyby, ale škodí, jestliže jiné právní chyby vytváří. Často jsou rozhodnutí správních orgánů klasifikována soudy jako nezákonná. Zapomíná se však někdy na to, že v mnoha zemích je nepřehlédnutelný počet případů, kdy se neshodnou ani soudci, což vede k cirkulaci nezákonných rozhodnutí soudů. Standardním požadavkem se stalo, že vedle správních opravných prostředků má být k dispozici nejméně dvojstupňový soudní přezkum, a zejména ve středoevropském právním prostoru je významná i možnost napadnout rozhodnutí i v rámci koncentro- vaného a specializovaného ústavního soudnictví. Víme-li, jak často musí v některých zemích vyšší soudy napravovat nezákonná rozhodnutí nižších soudů, je třeba si uvědo- mit, že problém kontroly zákonnosti se týká jak správní, tak soudní činnosti. Ne vždy příznivou situaci by mohlo zlepšit, kdyby existovala účinná komunikace s cílem od- stranit pochybnosti o právní kvalitě postupů a aktů ve veřejné správě i ve správním soudnictví. Instuticionální dialog má v oblasti, kterou zkoumáme, dvě základní podoby. Tou první je komunikace mezi soudy, druhou pak komunikace úřadů a soudů. Soudní dialog má svá pravidla a nejde pochopitelně jen o dialog, ale i o hierarchii, v níž platí, že některé soudy mohou určit závazný postup pro jiné soudy. Analyzujeme-li tyto jevy v teoretické rovině, zajímá nás obvykle více dialog než hierarchie, protože soudní činnost má rozumný smysl jen tehdy, pokud si soudy navzájem dokážou porozumět a pokud dobře vědí, jak funguje veřejná správa a nespojují s ní nerealistická očekávání. Začasté vzniká otázka, zda mnohé judikatorní odklony, rozkoly či přesahy nejsou formalistické či dokonce zbytečné a zda za základní faktor ovlivňující tyto jevy lze považovat stav legislativy nebo stav justice. A pokud zjišťujeme, což není jev nijak neobvyklý, že ve správním soudnictví uspěje jedna až dvě pětiny podaných žalob proti úřadům, zatímco ve stejném početním poměru dochází ke zrušení správních rozsudků na základě opravného prostředku podaného k vyššímu soudu, je to ještě vážnější dů- vod k zamyšlení. Je větším nebezpečím nezákonnost pramenící z úřední nebo soudní činnosti? Dlouhé čekání na výsledek soudního přezkumu a kolečka v řízení, kdy soudy z různých, někdy i nekonzistentních důvodů vracejí úřadům rozhodnutí, blokují čin- nost správních úřadů. To jistě není hlavním cílem soudní kontroly, ale jen vedlejším účinkem. Určitá řešení posílení dialogu se nabízejí. Správní soudy by mohly věnovat více pozornosti rozhodování o předběžných opatřeních. Návrhy na tato opatření často signalizují obecnější problémy týkající se úřední praxe. Jsou-li tyto problémy soudu patrné, nic by nemělo bránit úřadu tyto problémy srozumitelně sdělit. Není přece ničím zvláštním, když správní soudy předběžně posuzují žalobu s cílem navrhnout

87