Scripta Juridica 8 - Casebook 4. vyd.

ničním partnerem,“ který měl mít „investiční zkušenosti“ ve Střední Evropě, vědět, jak „výhodně zkombinovat komerční televizní stanici s programem vyš- šího standardu a s účastí kulturních nadací,“ nabízel „citlivé respektování místních tradic a dobré odborné pochopení potřeb regionu Střední Evropy,“ byl finančně podporován „prominentními podnikatelskými osobnostmi a sku- pinami a nabízel cenná propojení se zdroji programů.“ Protokol z jednání ze dne 25. ledna 1993 z veřejného slyšení ve věci žádosti o licenci odráží stěžejní úkol role CEDC a potřebu dlouhodobých zahraničních investic. Mediální rada dne 31. ledna 1993 veřejně oznámila, že po veřejných sly- šeních a celkovém zhodnocení dvaceti šesti kandidátů, kteří předložili žádost o licenci, se rozhodla udělit licenci společnosti CET 21 spolu s CEDC jako „přímým účastníkem žádosti o licenci.“ Ve svém dopise společnosti CET 21, kde oznamuje své rozhodnutí, mediální rada podobně poznamenala, že CEDC je „přímou stranou žádosti“ s tím, že uvádí jako jeden z hlavních fak- torů rozhodování „adekvátní financování prostřednictvím kapitálu, o jehož původu a spolehlivosti nemohou být žádné pochyby“. Podobně i v oficiálním veřejném prohlášení dne 1. února předseda mediální rady, p. Daniel Korte, opakoval toto vyjádření a zdůraznil, že při volbě úspěšného žadatele o licenci brali v úvahu, že „bylo prokázáno, že projekt je dostatečně finančně podpořen kapitálem, o jehož původu a spolehlivosti nemohou být žádné pochyby.“ Problém, který vyvolal investiční spor spočíval zejména v tom, žemediální rada udělila formálně licenci CET 21, veškeré pravomoci však byly fakticky v rukou tzv. servisní organizace ovládané CME (dříve CEDC). CME následně tvrdila, že je držitelem licence oprávněným provozovat televizní vysílání. Mediální rada si uvědomila své pochybení spočívající v udělení licence způsobem dovolujícím, aby právní držitel licence neměl faktickou možnost ovlivňovat chod, a místo něj vysílala společnost ČNTS, do níž CET 21 vložil licenci a CME kapitál. Snaha napravit de facto převod veřejnoprávního oprávnění vedla k následnému rozhodnutí mediální rady, na jehož základě investor ztratil ve vztahu k televizi NOVA svoji exkluzivitu a tato situace vyvolala investiční spor. Ve svém žalobním návrhu (notice of arbitration) CME žádala, aby „tri- bunál zajistil nápravu, jež povede k obnovení výlučných práv ČNTS ja- kožto dodavatele televizních služeb TV NOVA, a tak zajistil vrácení eko- nomických požitků, jímž se CME těšila v dřívějším uspořádání, schváleném radou“ (restitutio in integrum). V průběhu řízení CME svůj žalobní nárok

237