Scripta Juridica 8 - Casebook 4. vyd.

Rozhodnutí o pravomoci ICSID (1999) Článek 12 dvoustranné Dohody totiž stanovil, že „každá strana ozná- mí druhé straně splnění ústavních požadavků nutných pro to, aby do- hoda vstoupila v platnost“. 39. (…) tato formulace ukazuje, že si obě strany byly vědomy a uzná- valy, že ke vstupu Dohody v platnost nestačí podpis BIT dvěma hlavami vlád a že jsou třeba ještě další formality požadované ústavami obou států. Zda tyto další formální postupy musely být splněny jakožto záležitost vnitrostátního práva (…), je relativně bezvýznamné vzhledem k výše cito- vanému ustanovení, které tvoří součást článku o „Vstupu v platnost“ BIT. Toto ustanovení je nutno posuzovat, že má nějaký význam, jak to vyplývá ze zásady efektivity (effet utile) . (…) Soud v této souvislosti poznamenává, že strany souhlasí, že k žádné takové výměně [nót] nedošlo (…) 41. Druhá věta čl. 12 BIT stanoví: „smlouva vstoupí v platnost ke dni rozdělení dvou republik.“ (…) Odpůrce tvrdí (…), že toto ustanovení by mělo být vykládáno ve smyslu, že jakmile dojde k výměně nót zamýšle- né v první větě, Dohoda nabude platnosti od data rozdělení, rozdělení tak představuje další podmínku pro vstup BIT v platnost. Podle názoru Soudu je výklad odpůrce více v souladu s požadavky zásady efektivity (…) 43. Soud je proto názoru, že nejasnosti týkající se vstupu Dohody v platnost brání tomu, aby tento instrument poskytl solidní základ, na kterém lze postavit souhlas stran s jurisdikcí ICSID. 46. Nyní musí být určeno, zda původní Oznámení publikované ve Sbírce zákonů [SR] tvoří dostatečný základ pro rozhodnutí, že slo- venský stát je vázán podle čl. 8 BIT. I kdyby bylo možno považovat sdělení za jednostranný právní akt slovenského státu, přesto je třeba si klást otázku, zda bylo „úmyslem státu činícího toto prohlášení, aby se jím zavázal v souladu s jeho podmínkami“, jak to požadují zásady mezinárodního práva vztahující se na jednostranné akty. 91 Podle těchto zásad jednostranné převzetí smluvních povinností „nemá být snadno předpokládáno“ (…) Vzhledem k tomuto standardu je soud názoru, že 91 Nuclear Tests Case (Australia v. France), I.C.J. Reports 1974, s. 274; srov. též Case Concerning Military and Paramilitary Activities in and against Nicaragua (Nicaragua v. USA), I.C.J. Reports 1986, s. 14.

248