Pracovní právo 2021

3. Závěrečná sumarizace Shora prezentované poznatky se dotýkají materie sociální události v podobě do- časné pracovní neschopnosti, a to s akcentem na samotný nárok na nemocenské, jako na primární dávku v rámci odvětví práva sociálního zabezpečení poskytovanou ze systému nemocenského pojištění. Optikou analyzovaných relevantních závěrů rozho- dovací praxe vrcholných soudních instancí je na jmenovanou dávku nahlíženo jako na občanské právo podle čl. 6 Úmluvy. Praktickým důsledkem této subsumpce pod ústavně garantovaná základní práva a svobody, jež zároveň pro účely aplikační pra- xe ilustruje nevyhnutelnost reflektovat evropský lidskoprávní kontext, je související dovození nemožnosti exkluze rozhodnutí o ukončení dočasné pracovní neschopnosti z administrativního soudního přezkumu. De lege ferenda se tudíž zcela nepochybně jeví přiléhavým (jakkoliv s vědomím platnosti ústavní zásady aplikační přednosti příslušné mezinárodní úmluvy před záko- nem), a to již s ohledem na zvýšenou problematičnost založenou potenciálním nejed- notným přístupem aplikační praxe, stanovené podmínky pro soudní výluku efektivně unifikovat ve smyslu výše formulovaných závěrů. Čímž však současně dochází k dal- šímu rozšíření palety výzev stavěných před tuzemského zákonodárce, na něž by bylo vhodné v nynějších (post)covidových dnech adekvátním způsobem reagovat.

Použité prameny – LACKO, M. Dočasná pracovná neschopnosť zamestnanca . Praha: Leges, 2019. 110 s.

127