Pracovní právo 2021

ba dospět k závěru, že i obecná ustanovení zákoníku práce jsou dostatečným právním podkladem pro to, aby zaměstnavatel mohl vnitřním předpisem stanovit povinnost testování se na pracovišti za účelem zabránění šíření nákazy. 3. „Povinné“ očkování Existují-li pochybnosti o možnosti zaměstnavatele nařídit na svém pracovišti testo- vání zaměstnanců, nelze předpokládat, že by neexistovaly i ohledně možnosti zaměst- navatele nařídit svým zaměstnancům očkování proti nemoci COVID-19. Zatímco v případě nařízení testování se přikláním k názoru, že se jedná o kom- petenci zaměstnavatele, u očkování je situace odlišná. Očkováním neboli vakcinací se rozumí vpravení očkovací látky do organismu, který si následně vytvoří obranné mechanismy (protilátky) proti daným choroboplodným zárodkům infekčního one- mocnění. 32 Z hlediska práva se v případě „vpravení očkovací látky do lidského těla, jež má vyvolat odezvu imunitního systému s dlouhodobým efektem“ na rozdíl od provedení testu již jedná o zásah „do tělesné integrity.“ 33 Vakcinaci proto můžeme považovat za zá- sah do jednoho ze základních lidských práv, a to konkrétně do práva na nedotknutelnost osoby. Toto právo je zakotveno v čl. 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, který zároveň stanoví, že nedotknutelnost osoby lze omezit v případech stanovených zákonem. Blíže se pak tělesné integritě osoby věnují také ustanovení § 91 a násl. občan- ského zákoníku. Také zde je uvedeno pravidlo obsažené přímo v Listině základních práv a svobod, tedy že zasáhnout do tělesné integrity člověka bez jeho souhlasu lze pouze v případech stanovených zákonem. 34 Podíváme-li se do zákonných předpisů, nalezneme úpravu očkování v zákoně o ochraně veřejného zdraví. Tento zákon v usta- novení § 45 upravuje opatření k ochraně před vznikem, šířením a k omezení výskytu infekčních onemocnění a zároveň ukládá poskytovatelům zdravotních služeb zajistit a provádět pravidelná, zvláštní a mimořádná očkování. Následující ustanovení poté stanovuje uvedeným osobám povinnost podrobit se očkování, které je uvedeno v pro- váděcím předpise. Zákon jako takový tudíž sám o sobě nestanoví, která očkování jsou povinná, ale odkazuje toliko na prováděcí předpis, kterým je vyhláška o očkování proti infekčním nemocem. Tato skutečnost již v minulosti vyvolala debatu, zdali se nejedná o rozpor s ústav- ním pořádkem. Ústavní soud jako celek ve výše citovaném nálezu sp. zn. 19/14 ne- shledal vymezení povinného očkování v podzákonné normě za rozporné s čl. 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, nejedná se však o názor jednotný 35 . Bez ohledu na to, se kterým názorem budeme sympatizovat, podstatnější je skutečnost, že vyhláška 32 Národní zdravotnický informační portál. Očkování. In: NZIP.cz [online]. Národní zdravotnický infor- mační portál [cit. 5. 11. 2021]. 33 Bod 56 nálezu Ústavního soudu ze dne 27. 1. 2015, sp. zn. Pl. ÚS 19/14. 34 Srov. ustanovení § 93 odst. 1 občanského zákoníku. 35 Viz disentní stanovisko JUDr. Kateřiny Šimáčkové k nálezu Ústavního soudu, sp. zn. Pl. ÚS 19/14.

23