Pracovní právo 2021

Který z těchto dvou pohledů je tím legitimním, může najisto postavit soud. Avšak vzhledem ke skutečnosti, že v tomto okamžiku probíhá epidemie život ohrožující ne- moci, je na místě přiklonit se spíše k závěrům ministerstva zdravotnictví a inspekce práce, byť lze do značné míry souhlasit i se stanoviskem odborové organizace, zejména co do požadavku na ochranu soukromí zaměstnance. Pouze tento současný stav oprav- ňuje přiklonění se k závěru, že zaměstnavatel je při existenci jakékoliv epidemie, která se rychle šíří, je potenciálně smrtelná, nevyzpytatelná co do otázky trvalých následků a v případě onemocnění COVID-19 i nová a neznámá, povinen učinit veškerá možná opatření směřující k tomu, že na jeho pracovišti se toto onemocnění šířit nebude. O nebezpečnosti samotného onemocnění COVID-19 pak svědčí mimo jiné i zařa- zení této nemoci na seznam nakažlivých nemocí, jejichž šíření (byť z nedbalosti) je trestným činem, 28 třebaže je nutné připustit, že na tento seznam byla nemoc přidána v samém počátku, kdy existovalo pouze minimum odborných znalostí. Přesto dosud nebyla z tohoto seznamu odebrána a vzhledem k pravděpodobné specifičnosti viru je zapotřebí tuto nemoc skutečně vnímat jako vysoce nebezpečnou a život ohrožující. 29 Zaměstnavatel tudíž nesmí riziko přenosu infekce na svém pracovišti ignorovat. Naopak je povinen soustavně vyhledávat možné zdroje nákazy a přijmout preventivní opatření bránící šíření viru na pracovišti. Za jedno z těchto preventivních opatření pak musíme i skrze závěr Nejvyššího správního soudu 30 považovat i testování zaměstnan- ců na pracovišti zaměstnavatele, třebaže tato povinnost není stanovena mimořádným opatřením. Podpůrně je možné využít i úvahu o tom, jak by se praxe postavila k situaci, kdy by se nakažený zaměstnanec domáhal po zaměstnavateli náhrady za to, že se naka- zil na pracovišti a že mu zaměstnavatelem v době probíhající a expandující epidemie respiračního onemocnění nebyly zajištěny bezpečné, život a zdraví neohrožující pod- mínky na pracovišti. Pokud by bylo možné se domáhat náhrady takto způsobené újmy, musíme zároveň připustit, že zaměstnavatel je oprávněn činit i preventivní kroky, které mohou dané újmě zabránit. S důrazem na skutečnost, že „pakliže lze zdraví zaměstnance vnímat jako jednu ze základních hodnot, které mají být pracovním právem chráněny, pak lze dospět k závěru, že oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci tvoř í tvrdé jádro pracovního práva, “ 31 je tře- 28 Ustanovení § 152 a § 153 trestního zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 453/2009 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, co se považuje za nakažlivé lidské nemoci, nakažlivé nemoci zvířat, nakažlivé nemoci rostlin a škůdce užitkových rostlin. 29 BBC News; Ústav zdravotnických informací a statistiky. COVID-19: čím je nový koronavirus tak ne- bezpečný? In: NZIP.cz [online]. Národní zdravotnický informační portál [cit. 10. 11. 2021]. 30 Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, sp. zn. 6 Ao 1/2021, op. cit. 31 HORECKÝ, Jan. BOZP – Tvrdé jádro pracovního práva. In: STRÁNSKÝ, Jaroslav a kol. (eds.). PRA- COVNÍ PRÁVO 2018 NÁHRADA NEMAJETKOVÉ ÚJMY V PRACOVNÍM PRÁVU, OCHRANA ZDRAVÍ PŘI PRÁCI A AKTUÁLNÍ OTÁZKY NEMOCENSKÉHO POJIŠTĚNÍ. Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference. Brno: Masarykova univerzita, 2019, s. 68.

22